Tak už to máme zase za sebou. Akci, na kterou se již čtvrtým rokem ti správně italofilní z nás těší jak nepřizpůsobiví na dávky. České zastoupení Aprilie totiž neusnulo na vavřínech z minulých let a opět pro všechny nadšence Tuon, eresvéček, šivrů, dors atd. připravili weekend plný srandy, nejlepších bajků a super pojezdu. A protože ta naše V2CZ repré už je prý považována obecně za místní matadory (téměř na úrovni legitimních ambasadorů), naše účast byla pochopitelně veskrze povinná. Proto si dovolíme alespoň stručný report očima přímých účastníků a vyžírků.
Předně, je potřeba říct, že letos to mrakolapům s předpovědí vůbec nevycházelo. Na tenhle weekend nás dost přesvědčivě celá ČT spolu s ČHMÚ ujišťovala, že si ani nemusíme brát šampóny, páč sprchovat se budeme od pátku do neděle pokaždý, kdy si dovolíme sednout na motorku. Přesto se ti skalní v podání neznámého autora tohoto článku a Kráti nezalekli, a jsa správně letně vybaveni, jak se na drsné motorkáře sluší a patří (dvoje tanga, jedny ponožky a futrál na brejle), jsme si pro jistotu přibalili i dva igelitové pytle na mrtvoly.
Plán byl dorazit až na sobotu, protože páteční program je na AWTFR tradičně připraven hlavně pro crashtesty nabízených předváděček a porážení kuželek. Naproti tomu sobota skýtá kromě pojezdu s kamarádama i možnost kvalitního napapkání s možností nahrabat si zdarma výkrm do igelitového pytlíku na horší časy, a současně až do pozdních ranních hodin posedět s bezva týpkama od Aprilie – ať už se jedná o zástupce jednotlivých dealerů, nebo přímo importéra. A to chcete. Proč? Protože jednak se dá slušně zakalit, a druhak se člověk dozví spoustu informací, které jinde neseženete. Ono dozvědět se, jak vlastně funguje prodej či servis tvýho dvoukolovýho miláčka včetně kupříkladu logistiky dodání náhradních dílů je zajímavý a člověk si pak rozmyslí, jestli má na ty nebožáky na prodejně skutečně pořád jenom řvát a házet po nich lejnama. My jim kupříkladu už léta raději nosíme chlebíčky, švestičky či jiné úplatečky, když už tam teda mašinu fakt musíme přistavit, ale to je zas jiná písnička 😊))
V sobotu ráno jsme se tedy s Kráťou srazili tradičně v Davli, a světe div se – bylo sucho. Letošní ročník se navíc konal za humny (tj. cca 50km z Davle), takže jsme si to dali oklikou, ale beztak byl dojezd na místo hotelu Equitana u Březnice, cca v 11.15. V areálu jsme se pak vrhli na přivítání se starýma známýma Slezinou a Bodlinou, psychoušema z časopisu Motocykl, na které jsme se fakt těšili, protože je s nima strašná hlína, a každej pojezd si s nima užijeme. Potěšilo, že na místě byly i ostatní známé tváře z minulých ročníků, přičemž někteří dokonce dorazili po ose až z dálného východu (rezzpect Péťa Burešů!). Laura, srdce celé akce, bez které by AWFTR vůbec neexistovala, nás tradičně obdařila výročníma tričkama i i nabídkou hafa hadrového merchandiseingu a hurá na oběd.
Na 13tou hodinu byl plánovaný pojezd, tradičně rozdělen do 3 skupin, tentokrát a) skůtrysti vedení nějakou influencerkou, co nemá ráda když se jí říká Kelišová, b) hyperrychlíci kteří padli na Dejva Bodlinku, no a c) hyperSONICrychlíci (vymyslel Rosťa z Fáberu), který vedl Peťouš Slezáků, a za kterýho jsme se pochopitelně tradičně natlačili, protože to jako obvykle smrdělo velkou srandou a furt zalomeným zápěstím na plynu.
A taky že jo. Naše skupinka vyjela, a sotva zmizlo doprovodný vozítko s fotografama, otevřel se plyn a všichni po zádech čaučau. Co je potřeba ale pro tentokrát zdůraznit, že trasa byla v lokalitě nám důvěrně známá z našich pojezdů. Tedy nečekali jsme fakt žádný překvapení, spíš takovou tradiční jízdu po cestách kolem Blatný, kterou jsme jeli snad 100x. Jenže Petr Poduška, další známá celebrita z časáku Motocykl, namotal trasu šoustkama tak parádníma a pro nás neznámýma, že jsme prakticky celou cestu jenom nadšeně hýkali do našich meshových intercomů, kudy to vůbec letíme. Péťa S. hned na začátku jako správný führer pochopil, že první musí setřást ty dvě V2CZ přísavky v zrcátkách, což se mu nakonec sice nepodařilo, ale spolehlivě to tzv. oddělilo zrno od plev, páč rychlíci se tak nějak udrželi a zpocení svižníci nás dojeli aspoň na pumpě. Ti ostatní, co si spletli skupinu pak byli postupně sbíráni různě v polích či pangejtech, ale to k tomu prostě patří 😊).
Následovala zastávka v Tchořovicích na letišti, kde Adam SPECIAL Peschel vystřihl zas něco totálně psychopatickýho ze svojí stuntshow. Bylo nám ho trochu líto, páč cca po 10 minutovým popírání fyzikálních zákonů pak chudák musel víc než půl hodiny vysvětlovat nám čumilům s otevřenou pusou, že skutečně není mimozemšťan 😊 Pak už následovala relativně klidná cesta na základnu, a kromě jednoho pádu předváděčky na křižovatce (zřejmě kvůli pomalosti) se už žádné překvapení nekonalo.
Za nás musíme zdůraznit, že to byl zatím asi nejlepší pojezd za dobu konání AWTFR, konkurovat tomu mohl slabě snad jen první ročník, kdy jsme se taky super projeli ve východočeském regionu v okolí Laudónu, ale to je zas jinej příběh. Každopádně užili jsme si to tentokrát parádně, i když škoda, že pojezd neměl víc než 120km – nejradši bysme takhle drandili až do večera. Ono když se sejde dobrá parta.. však to znáte 😉
Večer probíhal již veskrze tradičně – po dobré večeři následovala rozprava s jezdci, dealery či zastoupením, kdy se probíralo snad všechno. Po večeři také následovalo vzdělávací okénko v podobě přednášky na téma TuonoX made by Petrolhead Media. Určitě jste všichni zaregistrovali, že kluci z Motocyklu si přes zimu přestavěli Tuono V4F 2019 do podoby milionové limitky TuonoX, ale nikoli jen pro okrasu, nýbrž se záměrem skutečně ho používat na závodech. A protože s tímhle nádherným nesmyslem právě absolvovali vytrvalostní šestihodinovku v Mostu a stroj reálně dovezli k oslintání, bylo jejich povídání o všech úpravách, technických specialitách a zážitcích přímo na dráze neskutečně zajímavý. Pecka, tleskáme!
Se zvyšující se večerní hodinou i hladinou alkoholu se nakonec dostalo na všechno – od motorek, pěknejch zadků (nejen pneumatikových nebo koňských díky hostujícímu Equitana areálu a konající se promenádě svatebčanek), kterej dealer nebo servis má nejhorší zákazníky, kdo koho má či nemá rád, kterej časák je nejlepší, kdo je největší influencer, až třeba po šicí stroje (rozhovor Kráti s Laurou o leštění člunku šicího stroje nějak nemůžu dostat z hlavy 😊) Spousta věcí, které po půlnoci zazněla je však přísně confidential a V2CZ repré s nabroušenýma ušima srkající sodovku umně schovanou v lahvi bourbonu tak získala hafo kompromitujícího materiálu pro případnej blackmailing 😊 Bohužel jsme kolem 3 hodiny ráno byli odhaleni a pod pohrůžkou anonymního poškození našich vymazlených strojů při plánovaných servisních prohlídkách jsme byli nakonec přinuceni podepsat doložku mlčenlivosti, tudíž víc od nás už ani ťuk 😊)
Suma sumárum – tentokrát byl AWTFR jakožto sraz příznivců značky doveden k dokonalosti a za nás musíme vestoje zatleskat Lauře a jejímu žertovnému teamu, stejně tak jako klukům z Motocyklu, kteří se na konání týhle akce podíleli velikou měrou. Pokud jste fandy týhle značky z Noale, na příští sezónu svoji účast opravdu zvažte, protože to stojí za to. Za nás určitě záležitost, kde nebudeme chybět tutově ani v roce 2023!
Text: Q + Kráťa
Photo: Q, K, Laura, Aprilia, AWTFR, Michalsbikes etc.
