Opět po roce autentický popis zážitků a pocitů z naší tradiční víkendové akce z pohledu jednoho nejmenovaného člena naší bandy asijského původu. Text je bez cenzury a úprav, prosím brát s rezervou 😉

Tak tu máme jaro léta páně 2024. Se zalepenýma očima čučím na mobil, kde na mě svítí upomínka…“dneska je den D“. Asi by se slušelo říci, že je to spíš den K, protože jsem podlehl nátlaku Qbi-če, že k nové motorce musí být nová kombinéza. Samozřejmě, né že bych neměl svůj názor, ale kdo zná Qbi-če ví, jak dovede být přesvědčivý (čti otravně urputný). Moc se mi nechtělo, protože za těch 20 let je Hubík pěkně roztažený, na některých partií pěkně vytvarovaný a takřka necítím, že ho mám na sobě. Navzdory každo-jarní histerii na V2 s hubnutím, se prostě objem stále zvětšuje místo, aby se zmenšoval. Někde jsem slyšel, že jsou na vinně manželky, protože při orálním sexu místo ven foukají dovnitř…..něco na tom asi bude 😉

Jako novou kombinézu jsem se rozhodl, že opustím PSI a zkusím 4SR. Podotýkám, že rozhodnutí bylo dobrovolné a cena s tím neměla co dělat 😊.. Sraz s Hani a Qbi-čem byl ve Veselí v prodejně. Hned po příjezdu Pavel utrousil nějakou poznámku na Brno a tak jsem poznal, že je veselá kopa. Přistoupil jsem na jeho hru a po 10min vzájemného špičkování Brno-Praha 😀 jsme si dali kafe a přistoupili k návrhu. Při zření mé postavy trosku ztratil jistotu a jal se pročítat statistiky přírůstku skotu, abychom věděli jestli bude vůbec dost kůže…(přece jen kratší rukávy jsem nechtěl). Nakonec mě uklidnil, že i na mou postavu, místy vytrénovanou hraním Dooma, se dostatek kůže najde. Jako tradičně jsem nezvolil klokana, protože ten nemá moc elastický efekt a tak bych si po následujících 10 let připadal tlustej….to kravička se pěkně zvětší a není potřeba nic řešit. Velký dík Pavlovi za profesionální přístup, který v 4SR mají.

Měření se trošku protáhlo, protože neustále volali siroty z Bratřínova a ujišťovaly se jestli jsme pořád dostatečně daleko a nehrozí náhlý příchod rodičů a překotné vypínání tabletů, telefonů a schovávání čipsů a sladkého :D. Ale nesmíte jim to mít za zlé, jsou to hodné děti, vychovávané despotickým otcem a tak si nabyté svobody chtějí užít.

Jako design jsem si zvolil přesnou kopii Adlera (+50 cm pase) a vyrazilo se směr můj druhý domov Bratřínov. Cesta odsýpala jako po másle, díky Sena zařízení jsme si ji ještě zpříjemnily povídáním o všem možném. Prostě ten intercom posunul společné cestování na úplně jiný level……ani se nechce věřit, že se najdou troubové co ho odmítají.

V Braťáku jsme nabrali dětičky a vyrazili na pozdní večeři. Dle pytlíků od čipsů a sušenek mi bylo jasné, že děti toho moc nesnijou :D. Při studiu jídelního lístku jsem trošku zalitoval, že měření proběhlo před večeří protože ten smažáček s domácíma kroketama jsem si prostě dát musel!

Pak už jen šupky do postýlky ať už je ráno. Jelikož jsem za sebou měl už dost kilometrů tak očista moto byla nutností….bohužel někde během těch 20let, co se s Kubou znám, se stala chyba a má taktika „mám v rukách nasráno a nevím jestli to zvládnu“ byla odhalena a musel jsem si motorku umýt sám. Byla to stresující situace jelikož mě celou dobu sledovaly kritické oči despotického otce..Furt se mu nějak škňůřila nespokojeností huba, ale když jsem zvládl z paměti vyjmenovat celou produktovou řadu Muc-Off včetně chemického složení ..propustil mě se slovy „docela to ujde“.

Bohužel letos nemohla Hani jet na motorce, což se v neděli ukázalo jako docela prospěšné „viď Kačko“ :D. Takže batožina byla naházena s dětmi do auta a honem do Davle na sraz. Společný odjezd byl asi v 13ti lidech. Nebudu všechny menovat jelikož jsem již pokročilého věku a musím časem šetřit.

Cesta na Lipno ubíhala za švitoření 12ti účastníků a napuclého mlčení toho 13tého 😀 😀 Samozřejmě kdo měl problém v podobě červených obrazovek byl zase ital, ale to nás nikoho nepřekvapovalo. Hotel Fontána nám byl již dobře znám, a kupodivu i přes naši dřívější návštěvu nás zase rádi viděli.

Moment jdu si udělat snídani a volá mi Kuba 😊

Takže kde sme to byli? Jo už vím, Fontána. Zalehávací pořádek byl již dopředu přípraven, takže na místě již k žádný třenicím nedocházelo (ano Hani na přistýlce si měla být ty a né já, ale jsem rozumný a nechtěl jsem vyvolávat fau-paux).

Po prvotní očistě sme vyrazili na večeři, asi nemusím psát, že předsevzetí střídmého jídla vzalo za své. No co už, pří nejhorším hodím novou kombinézu Pavlovi na hlavu se slovy, že „Pražáci asi neumí používat metr“.

Večer jsme se sešli v sále a řekli si něco k sobotnímu závodu. Chvilku poseděli a jelikož někteří nepřizpůsobiví neustále zesilovali infantilní hudbu (zdravím tě Hampi), dal jsem si na baru chlebíček a odebral jsem se do postele. Takže jestli proběhlo ještě něco třeba to doplní Kuba.

Po létech spaní s Hani nenechávám nic náhodě a dvoje špunty do uší mně zajistili klidný a ničím nerušený spánek až do rána. V důsledku pokročilého věku sem byl v 6:30 online, trošku mě sralo, že Kuba ještě spí….ale nic co by nevyřešily 3 zprávy na whatsapp (my co víme, zapínáme v 8 mód nerušit).

Takže se slovy „jééé já tě vzbudil? Promííň sem získal parťáka na procházku v ranním rozbřesku podél motorek.

Snídaňka byla gurmánův splněný sen, už se strašně těším až se vykašlem na motoky a místo očistce v sedle si vychutnáme snídani, projdem se kolem rybníka a zbytek dne budem trávit nadáváním na to jak je všechno na hovno.

Jelikož loňský kvíz nedopadl nejlépe, rozhodli jsme se, že letos jim přidáme nějakou zručnostní soutěž, aby mohli nabrat nějaké body do večerního vyhlášení vítězů. Nebylo to nic složitého, prostě hodit míček do košíku velikosti malého bazénku…..ale 4 trefené míčky z 208smi hovoří za své…..Příští rok zkusíme snížit laťku…….podepsat se snad dovede každý.

Letos se naše řady rozrostli o 3 nováčky. Danielovi se podařilo přesvědčit všechny svoje 3 kamarády, aby ho doprovodili a zařadili se do rodiny V2! Sice vize motorkářské rodiny jezdců mnohaletých zkušeností, ošlehaných větrem obou okruhů v ČR dostala hned na startu trhliny………ale už na podruhé se podařilo JZD zařadit 1 a odjet….tak snad je vše v pořádku.

Co dodat k trase? V podstatě asi nic víc než samá superlativa…moc využití pro něj nemáme, ale na planování trasy je Fáfa, se svou eidetickou pamětí, vybroušeným diamantem mezi námi.

Já jezdím hovno, ale i tak se za mě jednalo o nejlepší trasu kterou jsme na zajížďkách měli!

Za náš organizační výbor proběhla cesta naprosto perfektně a to i přes to, že sem se za ta léta pořád nevyznám v posuncích, které Fáfa používá pro sdělování svých pocitů z jizdy…..ale ja to jednou dám.

Kolem 7dmé jsme se všichni šťastně a unaveně vrátili do Fontány a začli se připravovat na večerní zábavu a hlavně kvíz. Někteří ještě do jídelny vstupovali s různými encyklopediemi, aby dohnali potřebné znalosti……což se nakonec ukázalo jako efektivní, že Daniely 😊

V 9 hodin po fenomenální bufetové večeři to vypuklo, po krátkém představení plánovaného programu jsme rovnou přešli k akci.(věk účastníků již nedovoluje plánovat akce do ranních hodin, tak jsme chtěli začít než usnou)

Letošní kvíz jsme pojali o hodně jednodušší, ale vězte že otázka který měsíc má 28 dní zaskočila nejednoho účastníka :D. Během testu mezi účastníky procházela naše přísná porota v podobě dětí Korbelářových, nutno říct že si Alánek i Julinka počínali skvěle, ale ani tak se jim nepodařilo zabránit opisování. Lonští účastníci již byli poučení že nejlepší je vlastní rozum, ano dát na Romanovu znalost znaku BMW se jim vymstilo, ale naši noví V2čkáři o tom však nevěděli….Honzo, Andreo, Lukáší….stejné body, stejné chyby!!……jako vážně? 😀 😀 😀

Po rychlém sečtení bodů zcela překvapivě vyhrál Danyel a to opravdu o parník!

A o třetí místo se strhl bratrovražedný boj mezi Romanem Hrubym a Škrobem. Který měl zcela nečekaného vítěze a ještě neuvěřitelnější taktikou…….použitím hlavy a to Škroba. Sice to vypadalo spíš jako jarmulka než klobouk, ale drželo to takže co.

Kromě vítězů „závodu“ byli pohárkem ocenění taky Boban jako střelec závodu, i když zemědělec by se hodilo lépe, protože v konzistenci jeho brzdovky se dali pěstovat brambory!

A jakožto jediná zástupkyně něžného pohlaví mezi řidiči vyhrála pohárek Andrea za odvahu s jakou vstoupila do řad V2 motorkářů a odhodlání, se kterým dojela celý závod na rozdíl třeba od JZD, který vzdal pro boleníčko pravačky….(já ti večer říkal, že musíš občas zkusit levou).

Pak následovala tombola, a protože jste drsni jen v četu, ale jinak plačky, tak vyhrával každý lístek.

A posledním hřebem programu byl závod formule 1 na světoznámém okruhu v Monze. Účastníci závodu byl Honza K, Hruby a přes neustálé naléhání a rozporování výběru nakonec teda i Áda. Papírové formule, které museli účastníci foukat po trati slibovali závod na hraně! Honza vyžil své velikosti a zabral většinu trati pro sebe, Hruby poněkud zaspal start a to se mu stalo osudným, Áda rozpohyboval své tělo do neuvěřitelných amplitud tak, že poslední zatáčku si musel zkrátit. Což ale znám, jak se to rozkutálí už to nejde ovládat.

Sakra pomalu bych měl končit…

Večerní zábava se pomalu vytratila do svých pokojů a rychlého spánku před ranním odjezdem. Po ranní snídani, jsme se začli všichni se slzou v oku loučit, protože víme že to bude zase rok….

VELKÝ DÍK VŠEM ÚČASTNÍKŮM ZA KRÁSNĚ STRÁVENE 3 DNY PLNÉ ZÁBAVY RADOSTI ZE ŽIVOTA A CHVIL PLNÝCH PŘÁTELSTVÍ.

Ještě jednou díky Fáfovi, Hani a Kubovi za většinovou organizaci této akce! Je to opravdu docela dost práce a času, který je potřeba tomu věnovat…né sebe zde zmiňovat nebudu, ale vězte, že nastříhat papírky do visaček taky nebylo hned 😀

Text: MATT
Photos: V2 CREW