ÚVOD
Je to již druhým rokem, co se nám podařilo vymanit se z drápů mosteckého oligarchy a my se mohli svobodně nadechnout….Po detailní „análíze“ jsme se nicméně rozhodli, že i přes dřinu, krev pot a slzy budeme v jeho započatém díle původně zvané „JARNÍ ZAJÍŽĎKA“ pokračovat. Pozn. Danyeli díky za šanci trošku se po těch letech zahojit a uvidíme se na Slapech.
Jsem poměrně hodně pracovně vytížený, i přesto jsem si řekl, že letos vyrazím do svého druhého domova v Bratřínově co nejdřív, má přijet i Ivan Mladenov (to je děsně dlouhé jméno…nebudeme mu říkat….třeba Dejf? No uvidíme). Toto rozhodnutí se v průběhu následujících dní ukázalo, jako velmi prozřetelné (pro Dejva „myslící na budoucnost“ ).
Cesta do Braťáku ubíhala jak po másle, byl jsem překvapen, že si ji pamatuju, i když tam jedu teprve po 10. (samozřejmě Fafových kvalit v životě nedosáhnu).
V Braťáku (základna V2) na mě dýchlo teplo domova…přijel totiž děda a zatopil. Po několika zdvořilostních frázích jsem se nenápadně zeptal, zda bude něco na jídlo….bohužel prý musíme počkat na Ivana….a tím naše trápení s tímhle…“člověkem“ teprve začalo. Co už no, vydal jsme se alespoň na prohlídku domečku jestli za rok nepřibylo něco co by se mi třeba mohlo hodit.
Po příjezdu Ivana jsme si pochutnali na výborném guláši, dokonce tak dobrém, že i Šinďa se v 9 stavil (od pondělí je v tréninku takže po 10 už nejí, ale stihl to). Po dvou porcích guláše a jednom pecnu chleba jsme se odebrali na kutě. V mém případě pouze dočasně. Věta „Ivane chrápeš?“ se ani v hochmoravském dialektu nedá pochopit jinak…..leč stalo se. Ivan se nabrnkl nějakým práškem a pak to začalo….vzpomněl jsem si na větu „já když si nedám prášek, tak se nevyspím“ bohužel to ale znamená, že po prášku se nevyspí už nikdo jiný. Chvíli jsem to vydržel, ale jelikož ani postel nebyla z nejpohodlnější a má postava začala dostávat tvar vlnovky, tak jsem se odebral dolů na gauč. Po lahodné snídani se Ivan dovybavil na akci. Né nevěřte zlým jazykům, kartáček na zuby měl svůj! no a všechny zbývající věci si vypůjčil v Braťáku.
//Na vysvětlení: akce se konala od pátku, nicméně dovolili jsme přátelům z daleké ciziny (Brno, Plzeň), aby pro jistotu dorazili s denním předstihem. To, že Mattovi cesta z Moravy bude trvat trojnásobně déle, než pěšímu jsme očekávali, ale že do Středočech dorazí přes Olomouc nás opět překvapilo. Naopak že kamarád z Plzně Ivánek (zvaný Gandalf Šedý) dorazí pohlcen nadšením v takové míře, že si vlastně kromě kombinézy nic nevzal, nás nenechalo nepřipravenými. Kromě zapůjčení helmy, rukavic a batohu tak nepohrdnul ani spodním prádlem (Hanky), ponožkami či zubním kartáčkem 😊))//
DEN ODJEZDU
Jelikož byl odjezd stanoven na 1 hodinu, vyrazili jsme v 11 na sraz. Cesta Prahou byla vcelku rychlá, ale čučel jsem, jak žaba z prachu, jak je ta Blanka dlóhé tunel. U meka se všichni pořádně nacpali a čekali na poslední účastníky zajezdu a odjezd v 13:00……13:30 vrátil podšálky i pan Mladenov (pozor Teodor, ne Ivan, ano velkou fantasii neoplývají…ale to je jejich nejmenší problém) a vyrazili jsme.
//Sraz byl dohodnut na 13:00 u Mc na prosecké výpadovce, odjezd naplánován na 13.30. Musíme všechny účastníky pochválit, protože i ti, kteří to neměli zrovna nejblíže dojeli včas. Až na Teddyho, který jako jediný bydlí téměř naproti, a proto dorazil ve 13:45. Nevadí. Parta byla pohromadě, a to bylo nejdůležitější 😉 Počasí přálo, téměř všichni zapli MESH na svých kecafonech a mohlo se vyrazit – ve 14ti lidech už to byla docela prdel 😉 Cestou do cíle jsme se za svitu sluníčka pěkně projeli po starých známých úsecích typu Dubá, Českej Dub atd., kafíčkaření, dortíčkování a pokecu bylo mraky – prostě naprostá spokojenost! //
V 17:00 nás přivítala roubená hospůdka s roztomilým hobitím ubytováním. Hani byla nadšením tak rozjívená, že zapomněla na dohodu……a vzala si postel s Kubou. No co už…
Majitel je takový příjemný děda, pro kterého není nic problém. Takže jsme se domluvili, že snídaně bude brzy ráno, protože máme dlouhou trasu (vím, že vám to přijde vytržená informace, ale dělám si pouze rámec pro událost následující a pak to vše zapadne). Večer jsme to moc neprotahovali, už nejsme nejmladší, ale hlavně nás čekal náročný závod druhý den. Půl večera jsme se snažili Ivana přesvědčit, že bulharská národnost, není skutečnost dostačující na právo stát se členem organizačního týmu, že s námi prostě nepojede. Teprve, až sem mu slíbil, že najdu někoho, kdo se ho ujme dal pokoj. Nebudu lhát, nebyl to lehký úkol, naštěstí Danyel snaživ se očistit své svědomí 😊 se ho ujal. Sice to ráno Ivan/Dejf ještě zkusil, ale nakonec pochopil, že ty jeho dnes už šedým zákalem pohaslé „psí oči“ nezaberou, a chytl se Danyela.
//Jak již zmiňuje původní autor, Hobitín je výstižný název pro Motel Charlie, a vskutku se jednalo o ubytování výborné. Majitel, pohodový to týpek hobitích rozměrů ve věku Gandalfa nás všechny srdečně uvítal a dovolil nám takřka vše – od zaparkování mašin u chaloupek ve tvaru nor pro trpaslíky, až po noční párty na tanečním parketu ze 70tých let. Pecka. Velice potěšilo, že se alespoň na páteční večer dostavila slavná osobnost, neaktivní sportovec, aktivní jedlík, moto influencer a především olympijský reprezentant z Athén z roku 2004 zvaný Šinďa, což zvedlo morálku a sportovní nadšení pro nadcházející den. Ačkoli jeho dominantou bylo v době druhohor původně veslování, v současné době se dal na bagrování, protože zbagroval co viděl. Naštěstí ho Kačka v 11 hodin odvalila od stolu s obavou, že bude muset pronajatý stroj značky HONDA GOLDWING DCT 2022 vážící přes půl tuny odtlačit domů sama, všem však bylo jasné, že si chce pouze konečně schrupnout na zadním vyhřívaným křesílku. I tak, velice chválíme páteční účast a zároveň nás mrzí, že v sobotu už se návštěva neopakovala, ačkoli byla přislíbena.//
DEN ZÁVODU
Hned ráno jsme poznali, že snídaní v 8 myslel pan majitel, že v 8 přijde pesonál :D. Nahrnuli jsme se do jídelny a začala legrunda. Objednání snídaně probíhalo seríí náhodných objednávek a celé to byl takový vír entropie :D.
P: „dáte si kafe?“
I: „ano malé“
P: „takže pikolo“
I: „ha ha ha prej pikolo“
Ma: „ říká sice pikolo, ale v garáži má Porsche a ty seš tu na půjčené motorce“
Nakonec jsme se přece jen najedli a po hodině a půl, už jsme se připravovali vyrazit.
A zatímco účastnici vyrazili na trasu, my z JURY (čti žirí) jsme se pomalu oblékli a vyrazili sbírat opozdilce. Bohužel s příchodem chytrých tlf. se jistý nádech romantiky vytratil, takže zabloudilců moc nebylo. Na druhou stranu IQ některých se tím dost zvedlo, takže za mě plichta. Ne všichni vyslechli rad pořadatelů a ve snaze se vžít do rolí jezdců mnohem zkušenějších si tak trošku v Hořicích ustlali. Díky bohu, že ve velmi malé rychlosti, takže kromě poškozeného padáku a ega se nic nestalo. Pokud tento článek bude číst nějaký renomovaný novinář TO CO POŘÁDÁME JE ORIENTAČNÍ VYJÍŽĎKA A DODRŽOVÁNÍ PRAVIDEL JE PODMÍNKOU. Stejně, jako trasu závodu i tu naši naplánoval map master Fáfa ultimátně! Nejsem příliš erudován v zeměpise takže ve zkratce pravá, levá, carpaccio,kafe, koupě nové motorky, pravá, levá štrůdl, cíl je asi tak maximum co jsem schopen popsat.
//Samozřejmě jako každé ráno před startem zavládla mezi účastníky drobná panika, když jim pořadatelé rozdali trasy v různých variantách (A a B). Vysvětlovat závodníkům nějak podrobněji přichystané nástrahy po cestě však vzalo za své, neb jeden z konferenciérů se odmítal přestat mazlit s Romanovou novou motorkou (Z900SE) a delší dobu se nám nedařilo ho od zadního Öhlinse odlepit. Zatímco my jsme bojovali s Mattem, Fáfa zas tyčí odháněl neodbytného Ivánka prosícího, ať může jet ve skupince s organizačním týmem, protože se sám v této pro něj neznámé části republiky bojí. Jak již zmínil autor výše, naštěstí se pro letošek akce účastnil i sám původní zakladatel, mecenáš a rentiér Danyjel, který blahosklonně souhlasil, že se Gandalfa Šedého sám ujme, takže problém vyřešen.//
Abych nezapomněl, znám se s Kubou a Hani asi 18 let…a letos poprvé jsem slyšel, jak to vypadá, když dostane Hani nezvladatelný záchvat smíchu…….škoda jen….že se smála mně. Jelikož Kuba říkal, že pršet nebude, zakópil sem si novou nepromokavou bundu. No a protože byla zima, tak jsem si ji oblékl. Snad nedopnutým zipem či špatně utaženou šňůrkou se stalo, že při rozjedu můj Zed zmizel a po cestě se řítila svíťavě zelená koule. No nebudu lhát Hančin smích mi nebyl příjemný, ALE když na tu podívanou pozvala i Kubu, přišlo mi to až dehonestující!
//Bohužel k danému neexistuje žádný videozáznam, protože by se bezesporu jednalo o video zajišťující V-2.cz nesmrtelnost na sociálních sítích, o doživotním výdělku ani nemluvě. Pro příště tedy bude startovné zvednuto tak, aby kromě dostavby vily na Slapech pokrylo i náklady vynaložené s pořízením kvalitních videotvořících zařízení.//
Mezi 17:00 – 18:00 dorazil i poslední zbytek závodníku a my si zpříjemnili čekání na večeři konverzací. Bohužel nestihl jsem si před akcí nastudovat poslední číslo Motohouse..takže ty dvě hodiny sem se musel omezit na souhlasné přikyvování a moc víc toho nevím…
//Výše uvedené tvrzení je poněkud zavádějící. Hlavním důvodem, proč si autor moc nepamatuje je fakt, že se mu podařilo na stránkách Kawasaki objevit e-shop. Takže když v průběhu odpoledne na pumpě odkliknul vložení Z900SE MY23 do košíku, nebyla s ním do konce víkendu prakticky řeč a pokud se ocitnul ve vzdálenosti více jak 2 metry od Romanovy motorky, reagoval pouze na světlo a vodu. A částečně i na úder otevřenou dlaní 😉
Jinak musíme kvitovat, že se všichni účastníci vrátili v pořádku, nadšení a v dobré náladě. I počasí vyšlo parádně navzdory brutálním předpovědím, a tak jediní, kdo skutečně zmokli, byli právě jedinci z organizačního teamu. Na druhou stranu, TUCANO URBANO nepromokavé bundičky nanorozměrů slavily veliký úspěch.//
VEČERNÍ PROGRAM
Po večeři jsme si pro V2 připravili Moto Kviz. Letos byl cíl jasný, Kráťa nesmí vyhrát za žádnou cenu, takže kviz byl ze všeobecných znalostí. Myslíme si, že tato forma zábavy je velmi edukativní a tak se třeba Ivan dozvěděl, že BMW má barvy Bavorska nikoliv vrtule letadla, jak se mu potají snažil poradit Roman (nemysli si, že sem tě neviděl!!). Nakonec ani Kráťa si nemohl ztěžovat, protože otázek z motocyklového odvětví bylo až dost…dvě. Musím uznat, že jsem byl překvapen, že znalosti nebyly tak hrozné, jak jsem dle dotazů předpokládal. Samozřejmě našly se vyjímky…..Mladenov za 4, JZD za 4……..stejné známky, stejné chyby….ano v jejich věku je opisovat nedůstojné, ale co už. Příště je rozsadíme a bude.
//Večeře byla výborná a nesla se v duchu předpřipravených jídel, které ovšem předčily naše očekávání. Řízeček, gulášek, nebo třeba vepřo knedlo zelo všichni účastníci ocenili a nad kvalitou tohoto krmu s ohledem na vybavení kuchyně i výrazu kuchaře zůstával rozum stát.
Moto kviz se pak odehrával ve společenské místnosti připomínající bordel z dob normalizace, takže jsme se všichni cítili komfortně a téměř jako doma. Zejména v okamžiku, kdy někteří z účastníků pochopili, že podpůrné lesklé tyče lze v růžovém světle využít i k tzv. „pole-dance“. Vše doplněno o stylovou muziku i vstřícnost alkoholového baru.
Při hodnocení výsledků moto kvizu byla JURY velice překvapena, jak se zdokonalila jazyková vybavenost účastníků z východoevropských zemí, neboť i vyřazující otázky z českého pravopisu překvapivě zasáhly nikoli cizineckou náplavu, ale i jedince vydávající se za rodilé Čechy. Potěšením zůstalo, že Kráťa alespoň jednu ze dvou motootázek skutečně netrefil, což bylo pravděpodobné asi tak, jakože Fáfa někdy někde zabloudí (tzn. 0,0001%). Překvapila sekce Bobika (Áda, Škrob, Defo), kteří tentokráte při testu hýkali minimálně a plně se soustředili na řádné vyplňování otázek. Bruno, JZD i Gandalf dle většiny z JURY od sebe opisovali, neb jejich výsledky se téměř zrcadlově shodovaly, od diskvalifikace však byli zachráněni Adlerem, která nás při hodnocení v chatce fyzicky přeprala.//
Po vyhodnocení quizu a předaní pohárku za Obětavost (Danyel se ujal Ivana) Hrdinství (Léňa i přes zraněné koleno, což je při sezeni na moto docela závažný hendykep) a Ivan (za nerozbití svěřené moto, všichni si totiž pamatujeme jak předpřed loni zničil Hani stojánek) jsme přistoupili ke zlatému hřebu večera to jest tombole. Vlastně málem bych zapomněl o třetí místo celkově se ještě tahaly sirky. 😀 Takže:
- Místo: Roman (zcela náhodně je to ten, který dovolil jednomu z organizátorů osedět si jeho motorku, kterou si následně během oběda v eshopu zakoupil)
- Místo: Emíno
- Místo: Kráťa
Nutno podotknout, že cen bylo víc než si zasloužili. Snad mě organizační tým příští rok vyslyší a cen bude míň. Podle mě jedny žvýkačky a mentolka z pumpy nikoho neurazí a radosti bude až až. Po všech děkovačkách a mohutných ovacích jsme všichni vyrazili slavit a pít. I Kuba, který po 3 rumu s kolou stále tvdil, že nechápe proč má pít, když mu to nechutná. Byl jsem překvapen, že účastníci vydrželi až do 1 ranní. Sice po vyslechnutí několika fekálních historek, vzniku nelichotivých fotek, jsem litoval, že odchod nebyl dřívější, ale s tím už teď moc nenadělám. Neříkám, že je to společnost, ve které by si dělník ze šroubárny popovídal o Nezvalovi, ale vážně, co je moc to je moc.
//Ano uznáváme, že cen bylo mnoho a byly hodnotné. Je však potřeba přiznat, že jsme chtěli nastavit laťku vysoko, kdyby si náhodou Danyjel usmyslel, že je potřeba k Diavelovi přidat i nějakého sporťáka a opět by se rozhodl zajížďku pořádat sám. Na druhou stranu, bylo i pro nás zklamáním vidět určitou nenažranost bulharské reprezentace, která si bučením a dupáním vymiňovala jako hlavní cenu do tomboly zapůjčený motocykl Ducati 848 MY09. A to i přes fakt, že jsme po ní jako bonus hodili krabičku žvýkaček a papírové kapesníčky. Nevděk.
Zamrzelo, že více cen v tombole nezískala Nupacká sekce. Sice Jura získal nějaké to mazadlo a Kráťa tuším stahovací pásky, nicméně zejména Romanovi by se na novou mašinu nějaký ten Muc-Off leštič zajisté hodil, kór když hlavní cenu vytvořenou vlastnoručně Bobanem velkoryse přenechal pořadatelům. Většina cen tak nakonec směřovala ke stolu Bobíkovců, ale i jejich radost byla veliká a upřímná, takže jsme jim to vlastně přáli. Alespoň, že se podařilo tombolu drobně cinknout, aby kvalitní sada nářadí připadla do rukou Bohumila. Uff 😉
Zbytek večera se pak nesl v uvolněné atmosféře, a to nejen díky dostupnému alkoholu. Hobití majitel klamal tělem, a nejen že se o nás vzorně staral až do pozdních nočních hodin, následně sám pokračoval v kalbě i když už celá V2 parta byla dávno v posteli. Holt zřejmě dobrej trénink.//
V jednu hodinu jsme vyrazili do pelíšků, s Kubou spolu spíme už asi 18 let, takže jsem ulehl bez bázně. V noci mě probudilo slabé mručení, které přešlo ve slušný „koncert“, a jelikož nebyla možnost gauče jako v případě Ivana…přišly na řadu špunty. Ráno se vše vysvětlilo….byla to Hani.
Po předchozí ne zcela vydařené snídani se majitel již poučil a připravil hodnotný raut. Kdo si nepohnul neměl marmeládu, ale slova „nahlásíte co jste měli a to zaplatíte“ nás jako správné Čechy potěšila…tolik lidí co snídá JEN čaj sem nikdy neviděl.
//Ranní probuzení bylo na pohodu, neboť tentokráte byla snídaně pro V2 bandu otevřena až od 9ti hodin. Hobit se tentokráte rozhodl snídani vylepšit nejen výše zmiňovaným rautem. Kupříkladu plátky sýru servíroval jako pláty sýru, instantní kávu nahradil horším, ale honosněji vypadajícím expresem apod. To vše s cigaretou v ústech a bodrým úsměvem a se slovy, „berte si, pak se nějak dohodneme“ si každý po Šinďovsku nabagroval máslíčka i do igelitky, páč na čaj měli všichni cashe dost.//
A pak už zbývalo si říct pápyty pápyty pá a vyrazit na cestu k domovům.
ZÁVĚREM
Ještě jednou velký dík:
Hani, Fáfovi, Kubovi za čas který věnovali naplánování trasy, nákupu cen, objednání nákrčníků, pohárků a tak dále!!
Mattovi za nemalý přínos v podobě neoddiskutovatelně skvělých idejí a nápadů, a samozřejmě tohoto finálního památečního shrnutí.
Danyelovi za to že tato akce vznikla a my v ní máme možnost pokračovat.
A vám všem ostatním za účast, protože si myslím že krásné vzpomínky jsou tím největším bohatstvím co máme!!
Ivanovi…..žes jel naposled 😀
// Super událost, která i přes pesimistický předpovědi halucinogenní Dagmar H. dopadla na výbornou. A proto si dovolujeme prozradit, že příští rok bude nejen tutovka, ale náš geoboss Fáfa už má pro vás všechny dokonce i trasu! Tak se máte na co těšit! Ale bacha, tentokrát to s mapou rozhodně nebudete mít jednoduchý – QR kódy nebudou, ale kompas se možná bude hodit ;)) Tak zase za rok, pardálové!!//
Text: Matt
Edit: Q