Ačkoli to tak původně vůbec nevypadalo, poslední letošní akce s Dafitem se nakonec skutečně neobešla bez naší přítomnosti. A to i přes fakt, že s pojezdem v Brně vlastně téměř nikdo z nás vůbec nepočítal. Ale popořádku.
Náš kamarád Stepos (dále také jako „Pilulka“, „Morfeus“, „Herkules“, „Hulk“, „Přísnost“ etc.) si totiž ne úplně plánovaně udělal radost a na starý bolavý kolena si pořídil nejlepší lék, co se momentálně dá koupit, a to BMW M1000R. Ano, jedná se o tu verzi s nefalšovanýma křídlama, která dokáže uletět prakticky každýmu konkurentovi. No, a kde jinde tuhle šílenost pořádně vyzkoušet než právě na okruhu v Brně, což krásně vycházelo na poslední zářijový a sváteční dvojden, tj. 27. a 28. 9.
Ovšem stejnej nápad měl i další z místních ultrazz, a to Milda, který se rozhodl, že je potřeba letos naposledy protáhnout svýho bitevníka Tuono V4 Factory MY15, a současně vyzkoušet nově nainstalovaný vyfikundace typu Beringer brzda apod.
Následoval Spike, který svoji účast potvrdil rovnou formou předložení dokladu o uhrazení čtvrtečního startovného. Na otázku, jestli si dělá s účastí prdel, nebo to myslí vážně, páč se z důvodu více než evidentního blahobytu již přes rok nemůže narvat do kombinézy nás pouze usadil se slovy – „zahajuji keto, budete čumět“. No, shodit 35kg za dva týdny bylo sice vysoce nepravděpodobné, ale protože Spike umí i z igelitového pytlíku vyrobit tepelné čerpadlo, nebyl důvod Míšovi nevěřit.
Boban bohužel stále slepuje dohromady svoje fájrblejdí trsátka. Ačkoli je mechanicky zručnější než James Watt (skotský vynálezce parního stroje), jeho dovednosti jsou bržděny dlouhými dodacími lhůtami čínských supermárketů, které jsou pro sestavení japonského motoru z dob druhohor klíčové. Z tohoto důvodu se slzou v oku věděl, že se pojezdu nezvládne účastnit, a bohužel taktéž odmítl i sebemrskačskou účast v podobě supportu.
Pak se najednou ozval Hampik, takový náš již plně osvojený endemit snažící se již léta v Brně pokořit 4minutovou hranici, že by teda taky ještě protáhnul svýho vytůněnýho street tripla RS, a vzhledem k tomu, že na bajk čerstvě nazul nový bačkory a odpojil bezdrátový dobíjení mobilu, naděje na zlomení osobního rekordu se násobně zvýšila.
No, a protože jsme tady všichni soutěživí a není problém se hecnout, nakonec se nechal ukecat i Kjůbič (Kuba nebo Qbi-C chcete-li), že teda opatrně vytáhne tu svoji černou mambu z kalhot -eeee z garáže a ukáže těm mrdalům, jak se to vlastně v Brně má jezdit, žeano 😊
Když pak účast v podobě supportu potvrdila i kupříkladu východočeská odnož V2 party v podobě Matta, nebylo co řešit a mohli jsme se začít těšit na sice komorní, ale o to určitě zábavnější podzimní V2 srazík.
(p.s.: doteď si hrubě vyčítáme, že jsme o naší skromné přítomnosti v moravském Uzbekistánu opomněli informovat našeho dalšího věrného kamaráda Gastona (původem odtud), jehož Royal Enfielda bychom rozhodně moc rádi na dráze viděli..;) tak snad příště! pozn. aut.)
Je potřeba zdůraznit, že finálový dvojden s agenturou DAFIT standardně již mnoho sezón funguje tak, že první den se jede závod a druhý den je věnován (dobro)volným tréninkům. Rozdíl tedy oproti standardu, kdy z logiky věci první den bývá tréninkový a až ten následující se jedou závody.
Důvod je prostý.
Grande Finále si zejména závodníci chtějí užít naplno, takže závod se jede hned první den, pak celkové vyhlášení a obvyklá a fenomenální párty až do rána. Ta je samozřejmě celkem intenzivní, tak že pro následující den spolehlivě většinu závodníků funkčně vypne. Tudíž, druhý den nejezdí, ale zkoušejí se nějak restartovat, aby se pak večer v klidu vůbec doplazili domů. No, a toho využívají v hojném počtu hlavně „nezávodníci“, aby se na dráze parádně projeli. Takže „EVERYBODY HAPPY“.
Stepos se rozhodl, ze M1000R musí ještě letos prostě zkusit závod, tak si koupil rovnou celý dvojden, zatímco my ostatní jsme zvolili variantu jen čtvrtečního ježdění. Plán byl ovšem pokusit se do Brna dostat už ve středu s tím, abychom závodícímu kamarádovi mohli alespoň pořádně zafandit s tím, že pak večer užijeme párty, grilling, přespíme a následující den to zkusíme nerozmlátit na dráze.
STŘEDA
Odjezd Spika započal být již cca dva dny před poněkud nejistý, neb ketodieta překvapivě nezabrala a Míša započal propadat panice. Naštěstí jsme ale zjistili, že obalení plachtou z návěsu zn. SCHWARZMÜLLER odvede stejnou práci jako značková kombinéza od alpinestaru, takže ufff, vše dobře dopadlo.
Z Prahy vyrazil Míša (Spike) s Kubou (Qbi-C) společně a z vesela, dojezd do cíle klapnul parádně na cca 14 hodinu, čili akorát, neb závod startoval v 15h. Po zabrání správného fleku ohraničeného poházenými hřebíky, aby snad někoho nenapadlo parkovat poblíž, se následně vyrazilo směr k centru dění (box 1 – 4), kde se potkali nejen se Steposem, ale kupříkladu i s Lukášem známého z IG jako Prague_Dement_Biker – dále o něm již jen jako o „Dementovi“ čistě s odkazem na jeho vlastní nick, nemyšleno jakkoli pejorativně!! 😊
Závod jako takovej byl zážitek ostatně jako vždycky, husí kůže ze startu a tak dále, to snad nemá cenu ani popisovat. Samozřejmě, DAFIT opět nezklamal a zajistil účast velice koukatelných deštníkářek, takže bylo co studovat i když se na pitlane zrovna nic nedělo. Ale to jen tak na okraj. Stepos předvedl opět fenomenální odpal z roštu, což jsme pak dlouho do noci obdivně hýkajíc studovali ze záznamu jeho onboard kamery. Krásný šestý místo v závodě jasně ukázalo, že motorka je fantastická i bez pilota, neb Stepos si po startu pustil na tom bezkonkurenčním displeji 115tý díl Emanuely a nechal stroj, ať to nějak domrdá do cíle 😊).
Zatímco náš Herkules tedy po závodu regeneroval a připravoval se na vyhlášení výsledků, dorazil Milda i Hampik a V2 městečko již stálo v plné své kráse. Spike s Q ještě využili možnosti protáhnout se na „open pitlane“. To mělo však za následek jen ujištění, že si zas doprdele nepamatujeme, kudy to vlastně vede. Do toho si člověk taky připomenul, že okruh v Brně je asi jediný místo, co nemá romantickej, ale naopak úplně vypíčenej západ slunce, kterej disponuje největší intenzitou právě na horizontu před cílovkou – Teddy (ironhead) má určitě dobře v paměti (i na těle), jak to tam před víc než 10ti lety slušně rozfrcal na atomy, tfuj!!
Začalo se stmívat, tudíž kráva byla poražena a hozena na gril, kávovar z vesela vrčel, vratký stoleček se prohýbal pod proviantem a my si užívali prima společnost. Ještě se očekával příjezd Adlera (hani-DUC) jakožto našeho dvorního fotografa a Míšovic Páji zastupující roli morálního supporta. K tomu jen vsuvku na téma elektromobility: Ačkoli Pája startovala z Prahy cca ve 14 hodin zapůjčeným Spajkovic elektrovozem, dorazila na okruh až někdy po 22h, neb nabíjecí cykly korejského Kundaje nezvládly souvislou jízdu delší než 50 kilometrů, a tak se Pája nuceně seznámila snad se všemi nabíječkami v okolí D1. Adler dorazila ještě před desátou hodinou večerní, což bylo super i s ohledem na proviant, který dovezla. I proto jí manželem byla prominuta vášnivá uvítací líbačka s Mattem, kterého dlouho neviděla, ke koitu ale z důvodu přítomných infant terribles nakonec nedošlo. Super atmosféra pokračovala i v okamžiku, kdy Matt dožvýkal svoji šestou krkovici a se slovy „Salátem mne nezabijete“ seznal, že je na čase odjet se domu vykakat. Cca v jednu hodinu ráno jsme ale již usoudili, že s ohledem na zítřejší celodenní ježdění by asi bylo dobré to zatáhnout, tak jsme jen ještě našli ztracenuvšího se Spajka kalícího s celým DAFITEM v boxu č. 2 a hurá na kutě.
ČTVRTEK
Ranní probuzení na okruhu je dycky parádní. Modrá obloha už od cca 5ti hodin dávala tušit, že krásně bude celý den, což se následně i potvrdilo. Tentokrát DAFIT zařídil víc skupin i víc ježdění, aby uspokojil enormní poptávku. To mělo za následek rozdělení do 5ti skupin a start ježdění už od 8mi hodin ráno, bez pauzy na oběd. Kuba (a zároveň autor tohoto příspěvku, taktně píšíc ve třetí osobě) vyskočil zcela fit ze svého vozu již asi v 5.30 ráno, nikoli však z důvodu tlačící prostaty, ale jednoduše proto, že už to ve stavu složeného leporela nemohl déle vydržet. Po prokřupání kostí narovnání se do pozice 80tiletého starce započal bušit na luxusní Motovan strejdy Spika dožadujíc se zapnutí kávovaru a upečení čerstvých croissantů. Tento postup měl za následek probuzení širokého dalekého okolí, nikoli však Míši a jeho dámského doprovodu, ti pokračovali v slastném spánku nadále. Nu což. Protože Milda, než se s nezletilou dcerou odebral v noci do útrob luxusního hotelu Grid, blahosklonně ponechal k dispozici svůj mikroreprák (rozuměj sound systém bednu jako svině), i rozhodl se Kuba zapnout tuto věc a pustit celému autodromu příjemný ranní chillout k probuzení. Bylo s podivem, že brutal techno po ránu moc ceněno zrovna nebylo, ale potom, co se po prvních tónech vysypaly všechny okna motovanu, probudil se i Míša, Adler i Hampejz a konečně tedy začala prostorem vonět připravující se ranní káva.
Po vcelku skrovné snídani (koláče, bábovky, párky, vajíčka, prejt, tlačenka, utopence, hermelín, kaviár, foix-gras, guiche lorraine, ústřice atd.) jsme ihned, co nám přestaly krvácet uši, započali s přípravou bajků na první jízdy. Milda jako jediný spadnul do skupiny č. 2, Stepos se Spikem a Qbi-Cem společně do 3, a Hampejz sám ve 4ce. Pro úplnost připomínáme, že 5 byla nejpomalejší, 1 nejrychlejší skupina.
První jízda probíhala tak nějak v duchu orientačního závodu, páč si člověk musel nejprve vzpomenout, kudy kam. Kjubič se proto pověsil na Stepose, který po předchozím závodním dnu s prstem v nose danej stint pochopil jako jízdu na kole po promenádě v Karlových Varech. Zatímco tedy Kuba zoufale hledal brzdný body dle svítících blinkrů M1000R, Spike se stihnul ztratit uz při nájezdu do Fráni Štastnejch. Po návratu z dráhy započala klasická emotivní debata o tom, jestli jsou špatně gumy, jestli je špatně podvozek, nebo jestli je poškozená ta řídící jednotka mezi řidítkama a sedačkou, prostě klasika. Do toho nás nasral Milda vrátivší se ze své jízdy nezvykle v dobré náladě, neb mu konečně po letech, zdá se, na bitevníkovi všechno funguje tak jak má, i přes fakt, že jeho nová pozlacená Beringer pumpa zjevně patří spíše na krosku než na superbike. A protože nás dobře zná, nebyl rozhozen ani námi pohozenými šroubky pod jeho bajk, což na náladě V2 jokemasters taky nepřidalo.
Pak přišel Stepos, aby spolu s Mildou naopak Kubovi s Majklem vnutili, že maj určitě blbě tlaky, páč jejich gumy jsou samozřejmě úplně debilně sjetý. I když zvláště Kuba je o své odbornosti na téma černého zlata naprosto přesvědčen, přesto se i jeho podařilo nalomit, načež Stepos s Mildou následně v klidu a s úsměvem usedli do křesílek a tentokrát se bavili oni tím, jak freneticky pobíháme kolem mašin a zoufale se snažíme něco vymyslet.. 😊
Naštěstí se u nás zrovna v té době zastavil náš kamarád Carlos, ikona to české motoscény (jo, ten z Motohousu), který přitahnut za vlasy ke Kubovic bajku suše konstatoval „no, klasický Brno, neřešit“, takže nakonec všichni uklidněni a mohlo se drandit dál.
Druhá runda už byla o poznání lepší, zejména Stepos s Qbi-Cem si to užili a konečně se začli trochu nahánět. Hampejz měl taky zlepšenou náladu, páč konečně prej byl rychlejší než traťák jedoucí na kole po obslužce, což považuje za velice slušný výkon. Jedinej Míša byl nějakej nevrlej, páč se mu prej nejelo úplně gut, ale věřili jsme, že po kvalitním obědu v podobě prorostlého bůčku a 15ti knedlíků se svět zajisté rozzáří i pro něj. Mezitím se u nás zastavil náš známý spřátelený kolega Dement, aby si postěžoval, že ho s jeho Tuonem V4RR šoupli do pomalý skupiny a místo pokusu trhnout osobáček spíš závodí ve slalomu mezi ostatníma motorkama. Nakonec ale nějakýma úplatkama sehnal lepitko do rychlejší grupy, takže asi taky spokojenost. Mezitím se podařilo na direktorátu okruhu vyškemrat vestu a povolení pro Adlera vydat se se svým foťákem na obslužku, takže jsme všichni hýkali nadšením z vidiny kvalitní dokumentace našich ultramega výkonů.
Následovalo poledne, kdy se na dráhu opět vydal Q se Steposem. Slibná očekávaná honička mezi těmito sličnými borci se ovšem nekonala, protože Stepos zcela neférově využil jeden ze svých nelegálních doplňků stravy a během okamžiku prost pudu sebezáchovy využil naplno svých 208 šemíků a zmizel v prachu. Kuba byl tak nucen kroužit na dráze sám a zcela opuštěn. V té době se sice kdesi v okolí vyskytoval i Spike, ale ke vzájemné kolizi v rámci pomalosti bohužel nedošlo, ačkoli v padání jsme taky dobří.
V obědové pauze Q s Míšou chytře seznali, že není vhodné nažrat se před odpoledními jízdami, takže došlo pouze k nalokání se aromatického vzduchu u stolu s proviantem a víře v to, že se nikdo neposereme. Nervozita totiž stoupala úměrně tomu, jak se nám trhaly gumy. Milda suše prohlásil, že na nějakej půst kašle a jde se svojí dcerou do místní restaurace na kvalitní jídlo za rozumný peníz. Hahahaha. Protože Stepos původně přijel o den dřív, stanoval se svými přáteli trochu dále od nás. Naštěstí si k nám ale často chodil pro rady, kupříkladu jak se přepínají televizní programy na displeji jeho M1000R apod, takže nám lunchbreak docela slušně utekl. Samozřejmě nechyběla ani pravidelná prověrka aktuálního stavu strojů, což mělo za následek různé stupně paniky či zoufalosti, když se někde třebas objevila kapka oleje nebo chybějící šroubek.
Po tom, co se vrátil Milda z restaurace rudej vzteky, že za 400kč dostal rozvařený špagety s kečupem, hahahaha, začalo se s chystáním na další jízdu. Stepos ale prohlásil, že na to jebe, páč „už mám dost“.. Míša taky hlesl, že asi jednu jízdu vynechá, takže to vypadalo, že Q bude na dráze ve svým stintu úplně sám. Naštěstí se ale ozval Dement, že v grupě č. 3 bude taky. Navíc, Stepos dobrosrdečně věnoval Qbi-Covi i lepík opravňující drandit ve skupině č. 2 (rychlíci), kde osamocen do té doby kroužil jenom Milda, tak se Q rozhodl, že si střihne dycky dvě jizdy hned po sobě.. No, ostatní moc nevěřili, že to fyzicky dá, ale jsa mladého a krásného těla, o sobě tento borec vůbec nepochyboval. Adler mezitím zkušeně naskočila na Mildovu ekoloběžku a vydala se s předstihem hledat správný fotopoint. Milda zjistil, že neví, jestli vůbec pojede, páč se mu po obědě chce blinkat, do toho kávovar tiše předl, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo, nahřejváky nahřejvaly, no co víc si přát.
Suma sumárum, až do večera pak jízdy probíhaly parádně a hlavně!! bez ztráty kytičky. Milda nakonec nevolnost zahnal a spokojeně předl, že jeho nová Beringer brzda funguje topově, i když jel celej den na pantátu. Dement s Kubou si to užili taky, páč dělali celou dobu píčoviny vědouc, že se navzájem narcisticky natáčejí, no a i Míša se ve finále rozjezdil a dokonce si dovolil hudrovat na ty dva blbce, že dělali na dráze píčoviny a proto je nemohl předjet. Hampík orosen eufórií, že dojel, aníž by to rozmrdal, no a Hani si alespoň zlepšila fyzičku – Mílova Sencor elektrická koloběžka toho totiž překvapivě moc nevydržela, takže když Adler konečně dorazila kam potřebovala (Schwanzovka kupříkladu), tak zpátky už holt musela tlačit. Naštěstí to nemělo vliv na kvalitu zajištěného fotomateriálu, neboť její fotky jsou naprosto topový, posuďte sami!
ZÁVĚR
Po poslední jízdě jsme ještě chvíli poseděli u kávičky a dortíčků, ale pak už začalo neoblíbené balení, nakládání mašin a loučení se. Opět se potvrdilo, že s DAFITem si člověk ježdění na okruhu užije prostě nejlíp – pohodová atmosféra se totiž nesla celým depem po oba dva dny, takže za nás tradičně velikej palec nahoru! Teď už jen doufat, že zima bude krátká a třebas na přesrok zase zorganizujeme nějakej ten V2 závod!!
Tak see you soon!
text: Qbi-C
Photo: hani-DUC, DFRA
