Protože už to byla nějaká chvíle, kdy jsme se proháněli na Brněnským Masecu, rozhodli jsme se provětrat svoje povětšinou nový bajky letos na srpnový akci s Dafitama. A proč zrovna s Dafitama? No tak to je jednoduchý. Nejlepší organizace, pohodová atmosféra a pan šéf (David Ouředníček) je slušnej kalič 😉 Navíc, jeho team jsou správní psychoušové, kteří když člověk poklekne a slušně zažebrá, dokážou průměrnýmu endemitovi shodit ego instruktážní jízdou po dráze – a zadarmo. Do toho slušivý trička k dispozici, legální doping v podobě cinknutý limonády grátis, spousta doprovodných vychytávek (PSI kamion, Shoei stánek, RP stánek, pifsoňstánek apod.), no prostě paráda.

Nakonec koule do hrsti vzalo víc jedinců než jsme očekávali, takže za partu FauCvaj vyrazilo celkem 6 mrdalů, což už smrdělo hóódně velkou srandou. Navíc, tentokrát jsme se rozhodli hecnout se a dát to na silničních gumách bez přezouvání na závodní bačkory, nebo nedejbože na slicky (kromě Mildy samozřejmě, ale ten je už jinde 😊), takže se dalo čekat, že prdel bude maximální. Kór, když jsme všichni jeli na leštěnkách za bambiliony (kromě Bobana teda) a rozhodně jsme neměli zájem z nich udělat trsátka, to dá rozum..

STŘEDA – odjezd směr Brno

Domluva byla setkat se s klukama na okruhu s tím, že se tam každej dopravíme vlastním způsobem. Tzn. já se Spikem v luxus Motovanu (co to je za geniální věc rozebereme v samostatným článku), Kráťa přiveze svoji a Bobanovu vránu na vozejku s tím, že Boban (popis této osoby níže v článku) naoplátku přiveze luxusní bydlík značky eleMMent Palazzo. Fáfa ohlásil svoji přítomnost už ve středu, protože hodlal dělat podržtažku Mildovi – ten měl v plánu strávit se svým BremboušTuono na okruhu rovnou celý dva dny, přičemž aby nebyl trapně jedinej ve stanu, zapůjčil si taky bydlíka.

No co si budeme nalhávat, ve středu večer stálo v areálu Masarykáče za benzínovou stanicí slušný V2 karavanový městečko, a to i s vlastní teamovou kavárnou servírující pravou brazilskou, čerstvě upraženou 😊 Pozdravit se navíc zastavili i místní vidlákové z teamových řad V2 party (zdravíme Matta s Gastonem!!), na večerní pivko zaskočil třeba Carlos z Motohouslí atd., prostě idylka. I když teda – protože nadšení z nadcházejícího dne se započalo v nočních hodinách zvětšovat a tím pádem se nám kolem půlnoci pořád ještě nechtělo do postele – ze střechy jednoho z bydlíků jsme zaregistrovali tradiční mumraj u registračního boxu číslo 21 😊) Ano, DJ Ouřeďa spolu s ostatníma svýma nevolníkama rozjížděli pravidelnou večerní párty, takže jsme šli pro změnu na návštěvu my 😊 Akce zakončena kolem půl druhé ráno absolutním vítězstvím našeho zástupce nad teamem DFRA v soutěži „Terminátor Kotrmelcoň“ – z etických důvodů asi raději nebudeme rozvádět do podrobna, ale videozáznam se bude zajisté hodit k blackmailingu 😊))))

ČTVRTEK

Jak bývá tradičně zvykem, nemohli jsme dospat. Teda, alespoň co se týče obyvatel Motovanu. A protože nás s Míšou (Spike) pěkně sralo, jak všichni ostatní v 5:30 ještě chrápou, nutně jsme potřebovali nastartovat motocykly, protože bylo žádoucí vyzkoušet novou zahřejvací blipperovou vychytávku (moto samo tůrovalo motor v nastavených intervalech!! nejlepší budíček, doporučujeme! 😁👍). No, netrvalo dlouho, naše karavanový městečko slušně ožilo, a to nejen házením hoven po kamarádech 😊)) Vše ale rychle napravilo cca 300+ šálků kvalitní brazilské kávy, no a začaly závodní přípravy. Na rozpravu jsme se jako staří borci tradičně vysrali (a to doslova, páč většina osazenstva chytla předstartovní průjmíček) a netrvalo dlouho, v 9.20 jsme konečně vyrazili na dráhu.

Jízdy byly tradičně rozděleny na skupiny dle schopností a rychlosti, tj.

D – dycky špatně

C – celkem špatně

B – borci jak sviň

A – abnormalní borci jak sviň

Vzhledem k faktu, že jsme se nakonec všichni (včetně okruhovýho panice Bobana) protekčně dokázali nacpat do stejný skupiny ©, zavládla mezi V2 partou na dráze přesně ta prdel, kvůli který jsme přijeli. Ono, aby ses dostal na dráhu s kámošema, co jsou stejně vyhráblí vemena jako ty se nepodaří každej den. Heslo lepší mrtvej než druhej si vzali k srdci všichni, což mělo za následek, že jsme všichni jeli kundastyl. Takže ani nepřekvapí, že časy nasazenýmu usilí naprosto neodpovídaly a ačkoli jsme se málem zkopávali z bajků s cílem prodrat se dopředu, nikdo si rozhodně osobáček neudělal. Mezi jednotlivejma jízdama pochopitelně v boxech vládla ta správná rivalita. Není nad to kamarádovi nadšeného z dobře zajetého kola sdělit větu „nemáš náhodou nějaký divný tlaky?“, aby si kolega následující hodinu užil ve stresu zahrabanej s tlakoměrem v nahřejvákách. Pak taky hodně pomáhá věta „ten olej pod bajkem už byl?“, případně ještě lepší „snad tě nepředjelo to tříkilo?“, a nejlepší „ty rány z převodovky byly od Tebe?“ (Kráťo, ty kundo.. 😊))) Ve finále nám nebylo hloupé těsně před jízdou kamarádovi zabouchnout karavan (sorry Bobo 😊) a s pobavením sledovat jeho kominické dovednosti (au, no vidíš! Aneb vejde se i velkej Bob do malého střešního otvoru 😊))

Takže, plán byl nakonec jasnej. Do závodu jsme byli připravení naskočit všichni, tzn. Q, Kráťa a Milda na Tučňácích V4 Fucktory, Spike na MT10SuperPiča a Fáfa na Vévodovi 1290R. Ještě se nám v obědový pauze před závodem podařilo psychicky narušit do té doby vyklidněnýho Stepose na GSX-S1000, kterej přijel jako pán po ose a prý jen na čumendu, WTF?? Nakonec si ale po náležitým V2 brainwashingu uvědomil, že je přece závodník (!!!) a tak netrvalo dlouho, než zalepil světla a začal řešit tlaky do závodu. Tak je to správně.

Zvláštní místo v tomhle článku si ale zaslouží novej člen naší bandy, a tou je postava námi familiárně zvaná Boban. Tohohle týpka k nám někdy loni přitáhl Kráťa se slovy typu „je chytrej, vtipnej, šikovnější než panda a slušnej magor, bude se k nám hodit“. No, splnil to dokonale. Poznali jsme ho jako chlápka, co nějakou dobu sedlá prehistorickou CBR600Fuck z roku 1991 v růžový (!!!) barvě. Pár pojezdů s bandou a neztratil se, i když jsme si ho museli trochu vycepovat, aby na tom neseděl jako kunda. Pak udělal tu chybu, že s náma zavítal poprvý do Mostu. Následoval urgentní upgrade na další vykopávku, ale tentokrát už slušnej hektolitr v podobě CBR954RR z tohohle století, čili zachovalej. Se slovy „už nejsem kunda“ se pak hrdě přihlásil do V2 reprezentace v rámci tohohle výletu s Dafitama s tím, že hodlá hájit teamové barvy ve skupině Master 1000. Hned první jízdu na Masarykáči, kterej dřív viděl jenom z google map švihnul čas lízající 2:31+, a to bez ABS, ALC, AWC, či nějaký „kontroly sraček“ (trakce). To vše na obyč gumách se vzorkem neznámýho stáří a divnýho tvaru. Nemluvě o faktu, že večer předtím získal od promotéra závodu (David Ouředníček zajisté potvrdí) v tvrdém nočním souboji zaslouženě titul TERMINÁTOR KOTRMELCOŇ (již zmíněno výše v textu). Rezzpect.

Tolik k naší reprezentaci, snad autor na nikoho nezapomněl. A pojďme si teď říct pár slov o závodu 😉

ZÁVOD

Protože kvalifikaci jsme snad kromě Mildy podělali úplně všichni, neočekávali jsme start z první řady. Na druhou stranu nás velice příjemně překvapilo, že míra naší neschopnosti je téměř v dokonalé lineární shodě, tudíž jsme se na gridu jako správný kundy sešli v jedné řadě všichni čtyři. Jedinej Milda vybočil svojí dokonalostí a startoval z přední pozice, přičemž Bobanova chvíle měla teprve přijít, páč Masters startovali později. Jo a Stepos, ten startoval ze zadních pozic (někde kolem 40 místa), protože měl motorku tak špinavou, že si ho traťáci spletli z úklidovým vozem a nechtěli ho pustit na dráhu – asi jediná mašina v poli, která byla reálně posraná holubama, hanba!!!

(aktualizace: Stepos po závodě motorku konečně umyl a o pár tejdnů později vyrazil do Brna znovu – tentokrát už ale přijel z pohárkem za 3. místo, takže gratulace!!! My samozřejmě víme, že když se to třpytí, líp to jezdí, neasi 😉)

Ten pocit, když stojíš na roštu se těžko popisuje tomu, kdo to nezažil. Autor tohohle článku už za sebou celkem pár závodů má, nicméně start je dycky stejnej.

Dojíždíš z warmupu na rošt. Svět ztichne. Vidíš před sebou nesvítící semafor. Vnímáš motorku pod sebou, vnímáš periferně kamarády řadící se vedle tebe. Naposledy si říkáš, jak je ta tvoje motorka krásná, jak je skvělý že nakonec to několikaměsíční plánování vyšlo, že se nic neposralo, nikdo to na poslední chvíli neodvolal apod.. Jseš tady konečně i s kámošema, kteří jsou stejně trhlí a nadšení. Starosti běžnýho života jsi nechal doma, tohle je přece ten vrchol celýho dne. Na to se těšíš takovou dobu. Teď stojíš na gridu kde před pár týdny stál Rossi, Quartarraro, Viňáles a podobný hovada, na který celej rok koukáš jak imbecil v TV, pecka ne? Teď je ta Tvoje chvíle si těch 7 kol užít. Víš, že pojedeš na pohodu, nechceš to rozbít, máš v tom bajku mraky peněz, žádnej poskládanej laminát.. Vyrazíš v klidu, žádnej stres. Necháš všechny odjet a pak si to odkroužíš, nebudeš riskovat. Jseš tady proto, aby sis to přece užil, dravost a agresivitu necháš těm píčusům vepředu, protože víš, že to nemá cenu hrotit. Ostatně, kluci to maj hozený stejně, bavili jsme se o tom před závodem, proto jsme si ani nesundávali blinkry a jedem na vzorkovejch gumách.. Prostě klid, soustřeď se..

Rozsvítí se červená.. poslední myšlenka „tvl dotáhnul jsem si ty brzdy?!!!!“

Semafor zhasne..

Ignorujte předchozí odstavec, páč jsou to samozřejmě kecy. V mozku puštěním spojkové páčky jako vždy proběhne hard-reset, přičemž následujících 15 minut jsou v příkazovém řádku jen dva povely

  1. SRÁT TAM PLNEJ!!!
  2. LEPŠÍ MRTVEJ NEŽ DRUHEJ!!
…. a ta samá zatáčka z pohledu Spikovic MT10SP – ukázkový opískování venkem zleva, mazec!!!

Na startu se dá (hlavně v Brně) hodně získat, protože dost závodníků se ve startovní skrumáži snaží ve Františka Štastnýho cpát zbytečně k vnitřní straně dráhy, aby se seřadili na výjezd. Mně se ale dycky vyplatilo to po startu „prodat“ a najet do týhle zatáčky hodně ze široka. Sice je člověk delší, ale má o dost větší rychlost a často tím získá několik pozic k dobru na výjezdu. Takže v mých očích úkol zněl jasně! Dostat se před Kráťu, a pak jet takovou defensivní stopu, aby se přeze mě ty hyeny už nedostaly..

Start vyšel parádně, Fáfa se drží za mnou, dojíždím Kráťu, cpu se k němu a začnu ho zavírat.. Říkám si TO JE ONO!!! Takhle se před něj natlačím a na výjezdu mu ujedu.. Jenže.. zatímco se na něj lepím kolenem, zleva mě venkem předjíždí SPIKE!!!!!!! 😊 Normálně by zasloužil pochválit před nastoupenou jednotkou, páč to bylo naprosto dokonalý zvládnutí situace a předjel takhle minimálně 5 jezdců.. Ale v reálu jsem se pochopitelně málem posral. V ten okamžik příkazovej řádek přepíná do bodu 2) – páč představa Spika přede mnou je NEMYSLITELNÁ!!! Blíží se výjezd ze zatáčky, vidím že Michal musí projet tím vysypaným vapexem, co zbyl na dráze – a to je moje chvíle! Mám rychlost a Spike určitě na mikrosekundu zaváhá..? A je to tady, Míša na setinu sekundy zavírá plyn, není si totiž úplně jistej, jestli ho vapex udrží, zřejmě ho vyděsilo blikání kontroly sraček na přístrojovce, a to mi stačí, abych se před něj převalil a čau!!! Řvu do helmy, „TO JE VONO, TO JE VONOOOO“ a tlačím co to dá!!!

Ukázka startu do první pravý – pohled z MT10SP

Další zatáčku vím, že jsem v bezpečí, protože se kluci budou určitě pořád ještě řadit a mlátit za mnou, ale na to seru, hlavně to udržet!!! Letím dolu ke stadionu, přichází dvojitá pravá, podkopnu dva kvalty, najíždím útočně a plnej síly se cpu na BMW před sebou, říkám si – toho dám, a budu mít od kluků na chvíli pokoj, protože se budou muset srát s jiným jezdcem… Na stadionu ho dávám na prasáka venkem, super!!! Mažu dál, přede mnou najednou nikdo, snažím se držet tempo, ale jedu jako píča, nic nevychází.. Každej posranej nájezd co podělám cejtím, že ty hovada se na mne někde dotahujou, ale nemám odvahu na to se v tom kalupu otočit a zjistit reálnej stav. Procvaknu se Schwanzem, následuje esíčko do stoupáku k cílovce, trochu si oddechnu protože vím, že na výkon mne nedají, jsme na tom všichni podobně, dvě tři sekundy odpočívám, jdu na brzdy, hlavně to neposrat.. zase špatně.. moc brzy kurva!!!! Berou mě?? Kde?? Neberou? blbě najíždím na pravou, zase špatně, snažím se podržet výjezd.. kouknu na ceduli, tyvole ještě 6 kol!!!!! Už ať to skončí!!! Takhle to bude ideál, bude i pohárek!! Hlavně ať mě ty hovada necvaknou, nesmí!!!! Blíží se první pravá za cílovkou, kde jsou hajzli??!!! Vemou mě zprava??.. nebrzdím moc brzy??!! No jasně, kurva defens, DEFENS!!!! Roztahnout lokty a hlavně zeširoka, nedat prostor k předjetí!!!!! Jo, držím, a teď plnej, výjezd!!! Doprdele JÁ JE SLYŠÍM, to jsou oni!!! Zleva i zprava!!!! DEFENS, KURVA DEFENS!!! Atd.

Takhle nějak pocity jednoho jezdce z prvního kola 😊 Jako co si budeme nalhávat, v naších očích neskutečnej masakr, kterej jsme si užili na max. Že jsme jeli časy jako traťáci na kolech nám je vcelku šumák, pro nás to bylo MotoGP.

Ale k tomu výsledku – jediný, co nás trochu mrzí je, že David tentokrát odměňoval jenom do 5týho placu, kdežto dřív to bylo tak, že i za 7mý místo si závodník odnesl památeční plaketku. No, Davide, pro tentokrát jsme si medaile z plechovky vystřihli ještě sami, ale do budoucna žádáme toto pořešit!!! (noční videozáznamy zatím vytahovat nehodláme, však my se nějak dohodneme žejó.. 😊) Jinak celkově startovalo v mrdalcupu 300+naked+racer600 dohromady 52 motorek. My jsme dojeli někde kolem 9tého místa tuším – a to už zas až taková bída rozhodně není, můžeme se rozhodně pochválit 😉

No, po dojezdový euforii jsme se sebrali a šli fandit ještě Bobanovi, pro kterýho tohle byla jedna z dalších, dosud nezažitých premiér. Překvapilo nás poněkud, že do warmupu odstartoval s otevřeným plexi – asi nějaká chybička. No, když ale zhasnul semafor a Boban vypálil kosmickou rychlostí OPĚT s otevřeným plexi, tak už jsme si nebyli úplně jistí, jestli to byl záměr, nebo nějaká technická závada na jeho kokosu. Samozřejmě nenapadlo nás ho informovat o tom, že jízda bez plexi v závodě, kde na motorce jezdec atakuje hranici překračující 240km/h, asi nebude úplně komfortní, nicméně po průjezdu prvním kolem jsme se uklidnili, neb aerodynamika mu naštěstí jeho problém vyřešila a plégo sama zaklapla (upřímně – očekávali jsme opak, tedy že se vrátí bez pléga a s mucholapkou místo xichtu…) 😊 Pro úplnost potřeba zdůraznit, že Boban dosud NIKDY nebyl na okruhu na hektolitru, přičemž poprvý v životě se na závodní dráze projel až letos s náma v Mostu na staré šestce.. A přesto všechno se v závodu vůbec neztratil. Ba naopak, kromě super času (2:30) dokonce na stadionu předvedl téměř profi záchranu uchcanýho předku, aníž by ubral plyn.. Klobouček smekáme..!!

Pak už následovalo jenom lehký doklouznutí v rámci open pitlane, pak balení a nazdar. Uteklo to jako prase.. :-/

SUMA SUMÁRUM

Nějak se nám tenhle rok na těch okruzích dařilo – první v červnu luxus odpolední ježdění v Mostu, teď dokonce celej den na Masecu a ještě se závodem.. Do toho bajky na konci dne celý a my taky – co víc si přát? No, snad jen ty pohárky, žeano 😊))) Ale to ještě doladíme. Jinak málo platný, kluci z DAFIT teamu už to za ta léta mají zmáklý a předpokládám, že stejně jako my si ten parádní dvojden užili i všichni ostatní. Takže nezbývá než doufat, že se nám to podaří v brzký době zase zopakovat 😉

A abysme samozřejmě nezapomněli na řádnou evidenci našeho okruhovýho plácání, tady máte nějaký ty videa jako důkaz, že jsme do toho fakt dali všecko..!!! 😉

Z pohledu Qbi-Ce
Z pohledu Spika
Fáfa a jeho Superduke 1290R
A ještě pohled z Bobanovýho motýla Emanuela (Žluťáka) – závod Masters 1000