Dafit V2 #mrdalcup 2021

Zima byla krutá a dlouhá, ale ruku na srdce – všichni jsme ji přežili bez lobotomie jenom proto, že jsme měli na co vzpomínat. Jasně, řeč je o ventilu s Dafitama, kterej jsme v hojným počtu absolvovali v létě 2020 na Brněnským kulaťáku. Jako co si budem nalhávat, ty dva dny společný srandy v nás zanechaly takovou markantu, že jsme v podstatě už od listopadu plánovali, jak si to musíme následující rok určitě zopakovat. Takže když Dafiťáci vyhlásili konečně termíny ježdění pro sezónu 2021, bylo jasno – bitva v Brně se musí opakovat!!

Bohužel, během několika následujících měsíců se X věcí změnilo, takže nakonec účast přímo v Brně nebyla za V2 bandu kompletní. Chyběli hlavně Fáfa na svým Superdukovi a Kráťa na čmoudovi V4F, což byla škoda, protože kluci jsou dravci a na dráze je s nima prdel. No, ale i tak jsme to neodpískali a nakonec účast potvrdili tradičně Milda (TV4F), Spike (MT10SP), Stepos (GSXS1000), Qbi-C (TV4F) a Bobo (H954). A to už se kemping městečko stavět vyplatilo.

Původní záměr byl jasnej – přijet den před závodem, možná chytnout v pondělí nějakou odpolední hyenu na rozehřátí, užít si večer a v úterý projezdit celej den se závěrem v podobě závodu. No, plán to byl pěknej, ale nakonec byl ještě lepší, protože:

14 dní před Brnem se totiž jel Dafit Most, kde si Boban se Steposem rovnou srabsky koupili dvojden, aby měli jakože do Brna natrénováno. K nim se přidal Kráťa, protože v tý době už věděl, že Brno bohužel kvůli kolbenu nedá a tak se chtěl pochopitelně taky projet, no a se Spikem jsme si teda řekli, že se za nima aspoň sjedeme na hyenu podívat. Jenže do toho se ještě zadařilo s bejbysittingem, takže i Adler (V2 female ultrazz, formálně známá jako hani-DUC) najednou zahlásila, že by chtěla taky protáhnout svoji 848. Pochopitelně nás pak napadlo, že by bylo jednodušší přikoupit rovnou taky aspoň jeden den a bejt s klukama v klidu s jistotou jízd, jenže než jsme se rozhoupali, bylo vyprodáno. Takže hyena to jistila.

Pozn. aut.: HYENA = příjezd na dráhu bez zajištěných (zaplacených) jízd s vidinou toho, že se někdo rozbije, a tudíž bude ochoten svoje zbylé jízdy prodat (mnohdy za výhodnější cenu nebo i zadarmo) někomu jinému. Poněkud amorální, ale osvědčené 😉

No, v Mostu to nakonec byl taky super den, ale o tom zas někdy jindy. Zmiňujem ho jenom proto, že po úspěšném Mostu následoval Ducati den (opět úspěšný), což vedlo Adlera k nápadu, že by se vetřela mezi pinďoury i do Brna. Slovo dalo slovo, smradí hlídání vyšlo dokonce na celý 3 dny, a tak si nakonec zaplatila rovnou celý pondělní ježdění. No a já s ní, jakože instruktor, protože Adler má Most najetej, ale v Brně nebyla 11 let, takže určitě bude vděčná za nějakýho führera. Mně to nevadilo, páč aspoň dojedu gumy před výměnou a zároveň na kluky trochu natrénuju, žeano 😉 Což tedy znamenalo, že minimálně my dva musíme přijet již v neděli večer. A protože tohle nikdo z ostatních V2 rejsků původně neplánoval, rozhodli jsme nespat v autě, ale vyzkoušet pohodlí nově postavenýho hotelu GRID stojícího přímo na okruhu s tím, že následující den už přijedou kluci a postavíme V2 City v paddocku.

Ehm.

Poněkud jsme zapomněli, že jsme tady všichni dost soutěživí 😊

Takže když se náš plán provalil, najednou se ohlásil Boban se slovy, že to nějak udělá, ale že přijede taky v neděli večer a taky přikoupí celý pondělí. Spike začal nadávat, že se na to může vysrat a že jsme hovada a že nikam nejede, načež o 5 minut později brečel, že jsme hajzli, ale že v nedeli v noci dorazí taky. No, Stepos šel taky na první našlápnutí, takže jsme ve finále zjistili, že jsme si GRID hotel zaplatili úplně zbytečně, protože V2 City bude plně obyvatelné již v neděli.. 😊 😊 😊

NEDĚLE

Odpolednímu příjezdu na dráhu předcházel mírný závod se Steposem už na D1, kdy jsme se náhodně potkali někde u Jihlavy. Souboj Subaru vs Kýča s přívěsama však končil nerozhodně, neb do areálu Masarykáče nás pustili souběžně beztak až ve 20h. Sotva jsme shodili bajky, dorazil BOBOVAN, takže za přísného dodržení schématického plánku bylo možné již započít s výstavbou V2 městečka. Po přivítání s DAFIT reprezentací, registrování, nafasování welcome banánu a krásnýho DAFIT trička jsme ještě přimontovali transpondéry a fertig. Ve 22h přišla zpráva, že Spike teprve vyráží z Práglu, nicméně ve 23:45 jsme to již z důvodu podchlazení (začalo mrznout) vzdali, opustili Bobana a odjeli se vyspat do hotelu s tím, že ráno je taky den. Míša dorazil v půl jedný v noci, na SMS „kde jste?“ jsme již z důvodu hlubokého spánkového kómatu nereagovali a nezbylo než doufat, MOTOVAN postaví v souladu se stavebním plánem.

PONDĚLÍ

V hotelu GRID spaní suprový a boží byla hlavně snídaně, ale od 7:30ti už jsme byli u motorek a sranda mohla začít.

Já, Adler do Dčka, Boban se Steposem do Cčka. Spike nechal pondělek na hyenu, nicméně jistotu svezení měl, páč Stepos byl jak krocan a pořád hudroval, že všechny jízdy nedá, páč to jeho kolo nemá výkon a že si právě na ebayi objednal novej bajk s pořádným stádem šemíků, a že budeme koukat jak nám to příště natře, a že tohle chce prodat a ne rozbít a podobný hovna. Ve finále jsme pochopili, že si prostě jen nestihnul oholit nohy a měl z toho deprese. Vyřešila hani zapůjčením depilačního strojku, takže Stepos nakonec něco málo odjel a je třeba zdůraznit, že se s tím rozhodně nemazal. Každopádně tenhle den byl víc na pohodu – Adler se seznamovala s tratí, sem tam si trochu vzteky pobrečela když se nemohla převalit přes nějakýho pomalejšího cyklistu, Q se Spikem dojížděli gumy ve smrti, Boban se učil driftovat a Stepos viz výše. V paddocku tak panovala super nálada, k dispozici mraky žrádla, pravá brazilská káva samozřejmostí, všude spousta kámošů a známejch, procházky po areálu, čumenda v boxech atd. – prostě nic pro mudly.

Odpoledne dorazil MILDAVAN, čímž se krásně dovytyčily hranice V2 města, navíc dorazil i Bobanův kamarád Hugo na svém vintage „black Mamba“ Fazer FZ6 s Öhlins pérama, takže už nás byla slušná banda a dokonce si nás chodili paparazzi i fotit do regionálních novin. Oujé.

Naši milovaní místní vidlos Gaston a strejda Matt nezklamali a tradičně v odpoledním čase dorazili podpořit místní rejsry, přičemž vidouce rozpálený gril nepohrdli místními zásobami a bez ostychu nás připravili o jednu krávu, půl prasete, bečku piva a 2kg café de brazil, ale jsa připraveni vědouce že maso je v těchto končinách nedostatkové zboží, po jejich nočním odjezdu jsme z Motovanu vytáhli a porazili náhradní krávu, narazil se další barel a hodovalo se dál.

Závěr večera byl veskrze romantický, protože není nic hezčího než pozorovat hvězdy na obloze, když klečíš uprostřed ztichlého autodromu, obklopen obytnými vozy a motorkami na stojanech, cítíš vůni benzínu, vyteklého oleje, spálených gum, a přitom tě nervozitou z blížícího závodu zrazuje vlastní trávící trakt.. Naštěstí, pro tyto případy oceníš zejména všude stojící elektrické rozvaděče, za které se dá alespoň pod rouškou tmy decentně schovat – jen člověk nesmí nikomu nasrat na kabely od nahřejváků.

ÚTERÝ

A je to tady, závodní den. Co si budeme povídat, probuzení do sluncem zalitýho rána na dromu prostě nemá chybu. Tentokrát se ale budíček nerealizoval aktivováním zahřívacího módu na Spikově MT10 jako loni, ale byl plně nahrazen Mildovou JBL disko-mega-repro skříní, která dokázala spící okolí v 7:00 nasrat úplně stejně. Ale fuck it, jsme přece V2 borci, néasi!!!

Po nastartování všech kávovarů jsme se brzy dostali do správného kofeinového rauše a začali natěšeně křepčit kolem bajků (kromě Stepose, který dal přednost sypanýmu Celaskonu, aby pak křepčil úplně stejně). Kdo do sebe stihnul natlačit horem nějakou snídani, tak jí zas běžel honem spodem vytlačit, ale to už se blížila 9tá hodina a člověk byl dost ve smyku, takže byli i jedinci, co si pak holt museli prdnout do kombinézy. Zde je potřeba zdůraznit, že víme minimálně o jednom ZÁMĚRNÉM prdnutí do kombinézy, dovolím si přiblížit malou vsuvkou:

Bobanovi se rozbily hadry, konkrétně spojovací zip na jeho letitém koženkovo-latexovém oblečku. Při ježdění v Mostu to ještě zkoušel vyřešit sekundovým lepidlem, nicméně to se nejevilo jako úplně dlouhodobé řešení, ale od toho máme kamarády, že.. Milda viděl zoufalství v Bobanových psích očích, hrdě polykajícího slzy, i zželelo se mu ho a nabídl mu jednu dvoudílku ze své sbírky se slovy – „také jsem byl kdysi malý a tlustý, to by ti mohlo padnout..“ Své slovo dodržel, a do Brna skutečně Bobanovi dovezl svoji kultovní krásnou svatebně-bílou vyvětranou klokaní KTM-Semenáč limitku. Bylo nádherné pozorovat to dětské nadšení a štastné vzlykání deroucí se z Bobanových úst v okamžiku, kdy Milda otevřel dodávku a pověsil ten skvost na ramínko od dveří. „Myslím, že Ti padne, Bobo.. Zase budeš fešák, neboj“. Bobanova radost byla tak ryzí, že kdyby to hrál, i Bohdalka by pukla závistí.. Všichni jsme plakali dojetím, Hani nestačila podávat kapesníky. Takhle vzniká přátelství. Tohle dámy a pánové, tohle dělá védvojku védvojkou..

No, samozřejmě protože jsem chtěl být s Bobem taky nejvíc nelepší kamarád, tak se k němu nakloním a spiklenecky pošeptám: „Hele Bobane, a když si do ní trochu prdneš, tak ji Milda už nebude chtít zpátky..“ Bobovi zasvítily oči jako dvě jiskérky a nadšeně odvětil: „Jako fáákt?? Tak já to zkusím..“ Naskočil s radostným hýkáním na Pikačuho (CBR954RR) a zmizel v prachu.. O 15 minut později se Bobo vrací z rozjížďky a už z dálky na celý paddock křičí: „je moje, JE MOJÉÉÉÉ!!!!!!“ Všichni k němu běžíme, copa se to jakože stalo, a Boban ze sebe chrlí: „tykundo jedu na stadion, a tyvole zadek jde do smyku!! Snažím se jít kontra, ale tyvoledovoleprdele guma teče, jdu na druhou stranu, tlačim co to jde, a tyvolé zase drift, že jsem se už viděl na zemi..!!“ Jako jediný se zmůžu na reakci: „no tyvole hustě ty, to já bych se z toho posral..“ A Bobo s upřímným nadšením volá: „no dyk!! NO DYK!!!!!! JE MOJÉÉÉÉÉ..!!!!“ A fakt nelhal ten kluk šikovná. Milda kombinézu s hnědým DNA už zpátky skutečně nechtěl.. 😊 😊 😊

Jinak ranní rozjezdy probíhaly standardně a bez zásadnějšího překvapení (všichni ve skupině C, jedinej Milda v B). Se Spikem jsme si večer předtím nechali od kluku z DAFIT skvadry přezout nový pryže (opět vzorek Diablo Rosso Corsa 2), přičemž zejména u demontáže zadního kola na Spajkovic MT10SP by společné (ne)schopnosti animátorů S+Q určitě Jan Tleskač hlasitě tleskal – ježek v kleci hadr. Ale pak už se nám jezdilo báječně – teda než nám srazil ego Martin Němeček a la instruktor ve vestičce. Tam, kde my jsme jeli dle našeho názoru neskutečnou palici, nás tenhle mentál předjížděl po zádech a s varovnejma blinkrama – nemít helmu, určitě by se dloubal v nose, kunda jedna 😊 Stepos tradičně hudroval a proplachoval se Celaskonem, aby byl do závodu fit, Milda nás bavil tím že vůbec nejezdil, páč si hned první jízdu splnil co si usmyslel (krásných 2:21), ve druhý jízdě tam v prvním kole švihnul 2:20 a začal se mentálně připravovat na závod, no a Hani (Adler) kolem nás nadšeně běhala v trenýrkách a uplým tričku, na který se nenápadně jezdilo dívat celý depo 😊 Co víc si přát, žeano.

Jo, vtipná vsuvka se stala v poledne v době obědovýho klidu. V pondělí večer na návštěvu dorazil i kamarád Péťa „Hrubouš“, náš styčný důstojník v Aprilii (K2moto) a prozradil, že Aprilka má v úterý nějakou exkluzivní motoškolu pro svoje zákazníky na místním polygonu. Dal si s náma kávičku, pokecali jsme a see you tomorrow. No, druhej den v poledne přiběhne Stepos celej nadšenej, že „Hele ten Petr vás tady hledal a vy jste byli zrovna na obědě, přivezl vám ukázat to nový tuono.. Tak já za ním doběhnu ať přijede, když už tady jste!“ A zmizel, než jsme stačili vůbec zareagovat. Za půl hodinky se v poobědové siestě ozve nádhernej řev vytočenýho V4 a v brutálním driftu u nás zastaví moravák jak poleno se slovy: „tož su tady děcka, něgdo mňa hledal?“ A tyvole nějakej úplně neznamej patron, vychechtanej jak jetel 😊 Stepos na něj jen zírá a šeptá „jsem se asi trochu splet“.. 😊 Ale vůbec to nevadilo, s týpka se vyklubal prima kolík od ostravskýho dealera, co si s náma super pokecal o novince z Noale, nechal nás všechno vyzkoušet, učuchat, promačkat, protůrovat, takže všichni happy.. 😉 jen ty warning blinkry jsme prostě nenašli 😊 😊 😊

Jinak jsme moc rádi, že s náma byla Adler, protože my se v paddocku moc neorientujeme a ona je dlouhý léta uznávaná jako V2CZ expert nejen na motoGP, ale i na WSBK či BSB (tajně miluje Kubu Smrže a myslí si, že to nevíme. Ale víme..!!)  Takže když jsme šli před závodem do místní restaurace na trošku salátku pro zastavení průjmíčku, docela nás překvapilo, když Hani prošla vyprsená několikrát kolem dokola Lukáše Pešků, a když ten na ní konečně tázavě zvednul obočí, svůdně na něj mrkla a pak nám hrdě oznámila: „Viděli jste to? Abájovi se evidentně líbím, heč..“ 😊 😊 😊 Trochu jsme měli potom strach, že se začne fotit i s traťákama v domění, že co je svítivě žlutý musí bejt Valentino Rossi, ale naštěstí tyto obavy se ukázaly jako liché (traťáci šli totiž na oběd později).

ZÁVOD

Z důvodu prořídnutý sestavy jsme nakonec v naháčích za V2 startovali ve čtyřech kouscích, a to tradičně nejrychlejší Milda (TV4F), Q (TV4F), Spike (MT10SP) no a nováček, kterej se nechal už v Mostu strhnout Bobanem – HUGO a jeho FZS600 (fejzr). Drobná popiska k Hugovi jakožto novýmu obětnímu beránkovi – klučina, co se poprvý svezl na okruhu před 14ti dny v Mostu, v Brně nikdy nebyl a z Prahy jel přes Ostravu, páč si správně myslel, že Brno je chudinská čtvrť v Kyjevě, tak ten přijel na černým klasikovi z roku 1999 a prej na vyladěným Öhlins podvozku, co mu tam nějakej údajně dobrej známej za pár zlatejch cihel poskládal. Bajk to je teda krásnej a určitě něco pamatuje, ovšem to lze bohužel říct i o tech hranatejch gumách Metz M7RR, který jsou sice typově super, ale existenčně ve stavu „nopotěšpánbuh“. Takže se musíme přiznat, že když nám s chvějícím se hlasem oznámil „A tak já ten závod teda zkusím..“, malinko jsme se báli, v jakým stavu nám ho na základnu traťáci přivezou.. Trochu tedy předběhneme, abychom zbytečně nenapínali – nakonec svůj premiérovej start zvládl bravurně a s časem 12 minut na kolo zvládl to hlavní – přežít 😉 Tleskáme!!

No, po obědě začala vládnout v našem městečku tradiční předzávodní nervozitka. Tomu moc nepomohl Stepos, neb v jedný chvějící se ruce celaskon, v druhý misku s banánem a šlehačkou (neptejte se, nevíme) od začátku pokřikoval ze svý židličky, že na tu mrdku modrou do závodu nesedne, že není magor, a že jsme všichni hovada a že na dráze jsou to všichni blázni, a že to nechce rozbít když to vlastně prodává, a do toho střídavě propukával v pláč, že mu v pardubickým dealerství Aprilia neberou telefon, když si zrovna chce objednat novýho čmouda V4RR.. což po několika minutách vedlo k řetězové reakci, kdy jsme při oblíkání kombinéz taktéž započali propukávat v nekontrolovatelný pláč, jak moc se bojíme, střídaný se dávícím se smíchem, jak moc se tešíme, no bipolár hadr, fakt 😊 😊

5 minut před odjezdem do zaváděcího kola, kdy se vjezd na bránu otevírá přesně na 2 minuty, nervozita dosahla takového stupně, že jsme my v jednodílkách byli vděčný za pleny, co nám Hani uvázala. Motorky sundaný ze stojanů, nahřejváky odhozený, motory nastartovaný, sedáme na bajk – když tu najednou Adler volá na Spajka: „Míšo, nechceš se přezout?“ Spike sedí na motorce, zařazena jednička, nechápavě kouká chvíli na Hanču, chvíli na svoji kombinézu, která na stupačkách končí v žabkách.. WTF? „Okej, asi se radši přezuju“, jako haluz total 😊 😊 😊

A je tu warmup. Jako nevíme, co se to stalo, jestli za to mohly ty 300ccm co startovaly s náma, ale tohle nemělo se zahřívacím kolem co dělat. Jelo se 30km/h naprosto nepochopitelně a nešlo vůbec nikoho předjet, totální zácpa. Takže jestli měl někdo nahřátý gumy, tak i když bylo 28C, není pochyb o tom, že jsme se na start řadili už všichni značně vychladlí. No těbůh.. Jo, novinka oproti loňsku – do závodu jdeme s interkomem (SENA 50R), a závod dostává najednou úplně jinej rozměr 😊 Pro představu – řadíš se na rošt, čekáš na světlo.. najednou se v helmě ozve: „Ty Kubo, mě se chce srát..“ „Doprdele, mě taky, co budem dělat?“ „A vidíš to posraný Falco za tebou? To jestli Tě dá, tak to prodej..“ „Mně nedá, ale tebe dá, kundo“ „hele neser“ „ty mě neser!! Namažu si tě jako taveňák, plevo“ „jo? Tak se ukaž, ty šneku.. pyčo jdem na tooooo“ BLIK a tak dál… 😊 😊 😊

A je to tady. Zase ty světla. Rozsvítí se červená, čekáš nějakej flashback jako loni, něco ve stylu: pojedeš opatrně, na pohodu, máš studený gumy, a takový ty kecy.. jenže letos NIC..!!! úplně vypatláno..!!! V hlavě jen jedna myšlenka: „NESMÍ MĚ PŘEDJET!!!!“ Světla zhasnou, pouštíš spojku, modlíš se abys to nepřehodil, protože nějakej ten launchcontrol nevíš ani jak se zapíná, takže startuješ pěkně po staru.. a letíš.. řítíš se mezi ty hovada před tebou, kterým to nevyšlo tak dobře jako Tobě, blíží se první pravá.. začíná tady bejt kurva těsno, jdeš na brzdu, o levou ruku se ti otře zabiják na BMW S1000R, tlačíš se na nejaký tuono před tebou, Mildu máš na dohled.. narovnáváš a plnej, řídítka plesk plesk, srovnávačka QS cvaká jak o život tři, čtyři, pět.. 215km/h a brzdy.. moc brzo, MOC BRZO!!!! Zleva hajzl, z prava hajzl, kurva kurva ztráta pozic, prosmýkneš esíčko totálně na píču, ale už tam máš zas plnej a řítíš se dolu na stadion.. „Kde jseš?!!!“ řvu do helmy „máš mě na krovce!!!“ helma odpovídá. Kua, musím přidat..!!!!! Kolem tebe to řve vytočenejma otáčkama, všude voní benzín, destičky, pneumatiky.. Mozek horečně kalkuluje, jak moc trakce asi mám, jak moc velkej náklon to je, jestli už přidávat nebo ještě sekundu či dvě počkat.. neustálý polodřep, v rukách máš pocit že držíš celej svět.. prostě takhle živej si přijde člověk málokdy, adrenalin ti stříká z uší, rozum se hádá s odvahou, srdce se tetelí štěstím.. Kdo tam nebyl, nepochopí.

Pak se to stalo.

Protáhnu dvojitou pravou nad stadionem, přichází první levá – podjíždím na prasáka vytůněný Tuono V4F a chechtám se do helmy, že teď dojedu Mildu.. zvedám oči při výjezdu ze zatáčky a najednou vidím Mildovýho tuňáka jak letí bokem na zemi a zvedá oblak prachu z kačera.. Sakra Milda? Bajk v top stavu, jezdec nejlepší z nás, nový slicky.. řvu do helmy „MILDA DOLE, JE TO MILDA KUA“, prolítávám kolem něj a už vidím, že Milda je v pohodě, řvu update do helmy „MILDA CAJK!! KUA WTF?“ Spike briskně reaguje „VIDIM, JDE PO SVEJCH, JE CAJK!!“ Valíme dál jak magoři.

Strach že taky spadneš? Vůbec. Obava o kámoše? Rozhodně. Ta sekunda, než se přicvakneš dostatečně blizko, je najednou dlouhá jak minuta a na chvilku ztuhneš v nejistotě.. Ale když během další sekundy tvůj mozek neskutečně rychle a správně vyhodnotí, že se mu nic nestalo, adrenalin nedovolí nad čímkoli dalším uvažovat. A prostě jedeš s tím, že holt pokecáš v boxu, co se to kurva stalo, a za kolik asi tak budou ty krásný kovaný kola k mání 😊. Na videu je to krásně vidět, jak mě během té chvilky cvakli dva jezdci, ale naštěstí mezi nima nebyl Spike, takže to bylo v pohodě 😊 😊 😊

Samozřejmě, jakmile prvotní euforie opadla, hnali jsme do boxu zjistit stav Mildy a jeho tučňáka. Za chvíli ho přivezli traťáci a náš odhad byl správnej – Milda kromě odřenýho prstíčku v pohodě, a tuňák naštěstí jen kosmetická škoda. Jako samo, vymazlenej briliant dostal slušně po držce, co no, aspoň půjde do lamina. Co nás ale dojalo bylo shledání Mildy se svým dětským parťákem Valčou, která do poslední chvíle nevěřila, že jí tátu přivezou.. no prostě i když jsme největší borci světa.. tak jsme taky jenom lidi a když se na to naše červenočerný vyfouklý (airbag) koťátko s bebím vrhla, tak jsme na chvíli všichni trochu zaslzeli – z toho zkurvenýho prachu a sluníčka samozřejmě.. 😉

A pak teprve přijel Hugo 😊 😊 😊 Sundal helmu a překvapeně povídal, že akorát zrovna najížděl do druhýho kola, když zavírali bránu a že už je prej po závodě. No co no, první start v životě a nevyměkl – a to se počítá!! Příště už to bude lepší, poplácal Huga po zádech Stepos a za odměnu mu do hltanu narval hrst (zřejmě) Celaskonu, prej po tom smutnej nebudeš, neboj.. 😊

Jdeme si sednout a trochu si pokecat, do toho kolem nás v křeči přešlapuje Bobo se slovy „kua vy ste takový kundy, že už to máte za sebou, já se asi poseru“…. Dejavu? Tohle uz jsme myslím dneska slyšeli.. 😊 😊 😊 Na start Bobana a Pikačua jsme se museli samozřejmě jít podívat. Není nic lepšího než po závodě koukat na kámoše, kterej si tím milovaným startovacím peklem prochází chvíli po tobě. Přesně totiž víš, jak se zrovna cejtí, když se řadí na rošt, když čeká na rozsvícení semaforu.. prostě pecka. A Bobo zase ukázal, že Pikaču umí letět jak zajíc na lajně koksu (Pepa Sršeň odpustí).. Odpálil parádně, ale co jsme pak koukali, kolo od kola se propadal. Naštěstí do boxu dojel vcelku, ale celej zpocenej a bílá Semenokombinéza byla na několika místech podezřele hnědá.. A bylo proč.. Zadní michelin power GP byla totálně zdeformovaná a ve smrti, a to tak, že bylo až s podivem, že se vrátil celej.. Samozřejmě, jízda stavu gumy odpovídala – v každé zatáčce drifting, kterej se postupně zvětšoval, až Boban úplně ztratil odvahu za plyn na výjezdu vůbec brát.. Koukáme na ty gumy a „Hele Bobo, na kolik to foukáš vůbec?“ „no přesně podle návodu, 1.6 za tepla…“ „Podle jakýho návodu sim tě?“ „no tohohle, od mišelinu..“ „tyvole.. ale to jsou tlaky za studena..“…… „si děláš jako prdel..? Jako to jsem fakt taková kunda, že celou dobu jezdím na blbejch tlacích..??!!! Jako WTF??“ 😊 😊 😊 No, vše vysvětleno.

Takhle snadno se nám ale nepodařilo rozklíčovat důvod Mildovýho kreše.. Naštěstí ale máme dost video materiálu, takže je co zkoumat  a o čem debatovat. Nejreálnější jsou zatím dvě teorie 1) z důvodu blbýho warmupu nová a nezajetá zadní KR slicka prostě vychladla a při první delší levý holt povolila.. 2) náklon byl tak agresivní, že si Milda jebnul o stojánek, který nazvedl zadní kolo a přišel čas na lopatičku. Tomu odpovídá i rýha na dráze viditelná z videí těsně před pádem, ale zas na druhou stranu… byly tam rychlejší bajky, co stojánek taky měly.. no, těžko říct. Každopádně – tenhle dvojden se obecně padalo nadprůměrně hodně a byly tam hlavně v pondělí dost špatný pády, kvůli kterým přistávala i helikoptéra.. takže buďme rádi, že u Mildy to odnesla akorát estetika a zlomený nehtíček 😉

Jo a jedna zajímavost z praxe – zjistit, jestli se Alpinestars airbag aktivoval nebo ne nelze zjistit jinak než připojením na počítač a diagnostiku. Teda, pokud ubrousíte i signalizační diody, jako Milda.. Chtělo by to nějakou aspoň mobilní aplikaci, aby si základní check systému mohl uživatel dělat přímo v paddocku.. jen poznámka na okraj..

AFTER PARTY

No, a protože jsme se pro tentokrát rozhodli, že si tenhle den užijeme až do konce a rozhodně nehodláme hekticky balit a odjíždět ještě před vyhlašováním vítězů, jak to bylo dřív zvykem, v klidu jsme se ještě večer vrhli na open pitlane, trochu si tam se Spikem a hani zablbli, a pak na pohodu mrkli na vyhlašování vítězů. Po návratu do V2 městečka jsme opět rozpálili gril, začali pražit čerstvou arabiku a kdo přišel na pokec, dostal flákanec jak od Řepky (flákanec masa pochopitelně). Což mělo za následek, že se u nás na pokec zastavilo nakonec spousta kámošů a známých. Jako takhle má vypadat závěr podařenýho dne. Začalo se stmívat, paddock byl už téměř prázdnej, ale nikdo nás nevyháněl, tak jsme již v komorní sestavě Q, Adler, Spike, Boban a Hugo pokračovali ve vegetu, futrovali do sebe neubývající flákoty masa s kafíčkem atd., když kde se vzal, tu se vzal „ČÉÉÉST JAK PÉÉÉS“, a on Drnda na svý F900R Odpadlík limited edition. Se slovy „….nazdáár, koukám že máte masíčko, bych si dal, nevadí? A kafíčko jéééé, to je voňavý, mám moc rád, mlíčko nemáte? A cukříček? No to je skvělý, hele Bobo vidím že máš poslední cigárko, to bych asi nemohl viď? Fááákt? Díky, čeče miluju Těéé, a jak se vlastně všichni máte??“ 😊 😊 😊 😊 Jó Drnda, to je pojem 😉 😊 😊 😊  I slavní jsme se na pár minut stali, když jsme se mihli u Drndy na jeho IG @milujumotorky 😊 Mimochodem, pokud tohle čte někdo, kdo s bajkama teprve začíná, určitě mrkněte na jeho web: www.jezdilip.cz a Drnda už se o vás postará 😉 V2CZ approved 😊