Náš kamarád zvaný Váleček je v české motorkářské komunitě za poslední roky bez debat takřka kultovní pojem. Strašně prima kluk, který ale bohužel bydlí kousek od Černobylu (Vsetín), takže na jeho řádný vývoj měl bezpochyby veliký vliv právě radioaktivní spad přelétávající ve formě mraku přes Slovensko někdy v roce 1985. Jinak si totiž nikdo nedovedeme odůvodnit, proč je potřeba si pořídit více než 4x stejnou motorku, abys pak stejně zjistil, že potřebuješ tu samou zase znova, neb prostě neexistuje nic lepšího ;))) Přitom – stačilo se jenom zeptat, a všichni bychom mu rádi potvrdili, že asi neexistoval, neexistuje a ani existovat nebude nádhernější, brutálnější, úchylnější, skvostnější a egomasérštější naháč, než je právě DUCATI STREETFIGHTER, ještě v dvojbucharu samozřejmě. No, a protože Martin (Váleček je familierní nick pochopitelně ;)) se po víc než dvouletý moto odmlce naštěstí k mašinám opět vrátil (logicky, nikdo to dlouho bez bajků nevydržíme, žeano), tak už ani nikoho nepřekvapilo, že si dokázal sehnat TAKŘKA NOVÝHO!!!! a právě toho nejmilejšího V2 Strýcfajtra – tentokrát sice jen v bílé „sociální“ verzi a nikoli eSko, ale zase najeto pouhých cca 5tis km – r.v. 2009, snad ani nemůže být pravda (ale je!!). A jelikož Martin ve svý době vždy při koupi novýho bajku (a že jich měl!!) dokázal na všechny možný weby a sociální sítě smrknout svoje upřímné pocity velice zábavnou a čtivou formou, požádali jsme ho, aby se nám taky svěřil, jak se za řidítkama svýho miláčka zase cítí :))) A výsledek si s jeho svolením dovolíme mrsknout i mezi vás 😉


Možná to bude znít jako klišé anebo mě za to někdo pošle na hospitalizaci do Kroměříže na oddělení 13. Možné je úplně všechno. Ale jedna jistota tu přece jenom je. Jako že každé ráno vyjde slunce, tak já budu mít v garáži STREETFIGHTERA 1098. Asi už nemá smysl psát, kolikátého jsem dovezl, přihlásil, přezul..

Pohled do Válečkovy garáže za posledních 10+ let, anebo tak šel čas..

Je krásné sobotní zářiové dopoledne, teploměr olizuje dvacítku a nově obuté PIRELLI Diablo rosso III už se nemůžou dočkat, až se zakousnou do asfaltu. Kamrád Q-Bic mě pozval na akcičku do Rožnova pod Radhoštěm. Bylo to takové komorní dostaveníčko nadšenců jiné italské značky, APRILIE. Tolik Tuon a RSV po hromadě člověk hned tak neuvidí. Nebudu kecat, že jsem se těšil a zároveň měl trošku obavy. Poslední moje pojezdy nebyly zrovna na nějakých plívách a tak mi v hlavě zůstaly pocity hned ze dvou Streetfighterů V4s a potom z jedné Multice V4sport! Co si budeme nalhávat, tyhle nové hračky fungují excelentně. Člověk jen pomyslí a už zatáčí. Plnej plyn, řazení bez spojky na horu i dolů a závodní ABS s kontrolou trakce za vás vyřeší kdejakou patáliju. Lepivé gumy a spousta elektroniky, která nahrazuje vašeho anděla strážného.


Po prvním usednutí na tuhle bílou, 12let starou potvoru se cítím malinko jinak. Všechno je takové tuhé, surové. Moc to nezatáčí. Brzdy jsou jedovaté. Plyn jde z tuha a nádrž tlačí do kulí. Supačky kloužou a na vytočenou pravou nohu už jsem si taky odvyknul. Ale dusot z airboxu a pohled na přední kolo přes dolů zahnutá řídítka mi zase rychle připomněly, s kým máme tu čest. Legendární naked, který v roce 2009 přepsal pravidla naked biků. Čeká mě 155 koní dvouválcové nirvány ze staré školy. Žádné ABS, žádná kontrola trakce, nic.

náhodný doprovod V2 skvadry


Organizovaná vyjížďka aprilek mi někam zmizela a já měl před sebou stoupání na Bečvy zakončené serpentýnami okolo Sůkenické. Rozmotávám dvojku, trojku, čtyřku..


Na miniaturním budíku naskakujou cifry začínající dvojkou. Doprdele! Ono to i jede?! Sice pocitově asi tak půlku, co nový V4S, (chi..chi..) ale na zapleštění to myslím bude stačit. Táhlé zatáčky s perfektním povrchem a minimum provozu. Tady je velký SF doma. Roztahuju nohy a tlačím ho k zemi. Levá, pravááá, plýýýn. Sice s citem, ale přece. Strýc jede jak po kolejích. Do očí se derou slzičky nostalgie a já v helmě regulérně řvu radostí. Už zaséé.. Dávám si to dvakrát, tam a zase zpátky a s každým svezením se náklon zvětšuje. To je on! Nezkrocený italský býk, který vám dovolí cokoliv, jen se z toho nesmíte posrat! Tohle vážně není motorka pro holky. A ten zvuk a pocit z celého stroje vám nedokáže zprostředkovat nikdo jiný. Štíhlý, stabilní a tvrdý jak dubová fošna. To všechno a ještě mnohem víc je velký Streetfighter od DUCATI. Jedna věc je jistá. Takové motorky se dnes už nevyrábějí. A pravděpodobně ani nikdy vyrábět nebudou. Dnešní zkurvený svět plný metrosexuálů, padesáti pohlaví, fiflenek a teploušů totiž na ně nemá koule (resp. není připraven). Historie tohoto biku je nad slunce jasná. Z těch několika málo prodaných kusů budou tři-čtvrtiny z nich po smrti a zbytek si hýčkají fandové a nadšenci ve svých garážích. Tohle je motorka z dob, kdy byl svět ještě v pořádku, přátelé. Tak si toho važme..

Text: Marťas V.
Photo: archiv autora