V2M 2025 Tak to tu máme zase… Northern Party ;)

Zase po roce tu máme osobní zpověď našeho východního ultrazz z akce, kterou už více než dekádu pravidelně organizujeme. Pro tentokrát si ale organizační team dovoluje doplnit originální text i o svůj náhled na věc, protože by bylo škoda určité detaily podrobněji nevypíchnout. Více v kurzívě pod textem.

LET THE FUN BEGIN..

A tak to tu máme zase. Opět se nám další rok překulil, bohové léta vyslyšeli naše modlitby a udělali nám teplo…. Bohužel týden před naším odjezdem. V den odjezdu, jako již tradičně se teploty líně povalovaly kolem 7 stupňů. Hele, vím, že to není žádná trága, když máš šalinou štreku pět kiláků se někde nafutrovat, ale přece jenom z toho našýho štatlu do Práglu, to už je fest dlouhá štreka.

Kuba mi přislíbil, že mi přijede naproti, což už je samo o sobě podezřelé, protože normálně mou cestu sleduje z pod peřiny na whatsappu. „A co byste řek?“ Měl ho tam (ty vyhřívaný hefty!!) A jak to vím? Zcela jednoduše, protože při každé zmínce o nudli o nosu jsem obdržel informaci, že jemu se ruce potí, protože má ty hefty.

Ano, jak je již mnoho let nepsaným zvykem, delegace z Brna na akci V2M (dříve „Jarní zajížďka“) pravidelně doráží s předstihem, kdy se obvykle těšíme na její přítomnost již ve čtvrtek před plánovaným víkendem. A protože autora původního znění tohoto článku (monsieur Matt) stále trápí problémy s orientací, i letos se mu místní samozvaný předseda Mr. Q vydal solidárně naproti směr k Vlašimi, aby cesta z Brna na základnu v Bratřínově netrvala více než 18 hodin.

Setkání na benzince ve Vlašimi bylo skutečně srdečné a vřelé, a pochopitelně o to více potěšilo, že bylo řádně zdokumentováno místním obecním úřadem. Černobílý obrázek do rámečku zatím sice dorazil pouze do Braťáku, ale zato rovnou hned 2x – ačkoli rozdíl v kvalitě není příliš patrný, jednou byl za 750 Kč, podruhé za 1.250 Kč. No, ale nebuďme hnidopichové. Pevně věříme, že nakonec dorazí i Mattovi do jeho chlívku na předměstí Brna – pokud by se někde náhodou tyto fotografie ztratily, bude se na příslušném městském úřadu urgovat písemně.

Na večer jsem si v Braťáku objednal stejky, nicméně měla jim předcházet lehká svačinka v podobě 3 plnotučných hamburgerů v restauraci v Mníšku (bistro „Tady & Teď“, doporučujeme!!). Nebudu kecat, ne, ale fakt jsem se těšil na vostrej gábl. Po chvíli do restaurace dorazila i druhá polovina Korbelářovic rodiny, je fakt že byli mnohem hezčí než Kuba, ale bohužel dva z nich taky mnohem hladovější. Zatímco Kuba by se mi vrhl maximálně na šopák, jejich roztomiloučké dětičky spořádaly 2 hambáče rychleji než přijde podzim do Krušnohoří. No nic, zaplatil jsem útratu doufaje, že siroty jsou již syty, a zůstane pár stejků na mě. Na stejky nakonec nedošlo, ale nepohrdl jsem ani krůtími špízky s výbornó čmaňó nahoře. Po té co jsme ztrestali láhev višňového kompotu (čti višňový likér) jsme vyrazili na kutě jelikož brzo ráno, kolem 11 měl dorazit Fáfa. Ráno mě čekali slíbené lívanečky od nejmladšího člena rodiny a na rovinu byly výborné.

PÁTEK – ODJEZD

Druhý den V 11 samozřejmě nikdo nedorazil, takže v jednu, když jsme vyráželi na sraz do Mníšku bylo jasné, že oběd se smrskl na párek v rohlíku na benzince. Poté co sme si předali bacile, tak hurá směr Jáchymov a ubytování. Cesta probíhala tak, jak cesta ve 15 a více lidech probíhá.

Je vhodné doplnit, že víkendová zábava začala již v pátek přímo v Braťáku, protože někteří jedinci správně pochopili, že začít den kvalitní kávou je základ. A tu my na základně pochopitelně máme. Odjezd na místo srazu (benzinka v Mníšku) započala v sestavě Hani, Q, Matt, Wíťas, Bruno a Fáfa, za doprovodu Janičky a jejího přeplněného doprovodného vozidla (včetně smráďat organizátorů) až poté, co všichni ochutnali kvalitní brazilské espresso (moravsky EXPRSO).

V Mníšku na pumpě pak započalo velkolepé vítání s ostatními účastníky zájezdu, a nešlo si nevšimnout, že postupně roztály i poslední pochybnosti nových účastníků nad tou správnou volbou, zda-li se této jedinečné akce vůbec účastnit či nikoli.

Cesta skvadry čítající něco přes 10 kousků probíhala překvapivě svižně, zřejmě asi proto, aby se převažující většině nemající vyhřívané hefty prokrvovaly skřehlé prstíky. Původní obavy o jediného letošního člena jedoucího na kovadlině z Milwaukee (HD-FatBob), zda-li bude tempu V2 party stačit, vzaly rychle za své, neb náš nový kamarád svoji přezdívku „Prasouš“ hrdě získal ještě v době, kdy aktivně závodil na evropských okruzích. Což většina z účastníků netušila. Ačkoli se tedy skromně držel v zadní linii, díky MESH 2.0 technologii a propojení celé bandy (až na Fáfu) i přední jezdci věděli z obdivných komentářů zadní části vše o jeho driftujících nájezdech do zatáček či powerslajdrových výjezdech z jejich apexů – no, nebudeme si nic nalhávat, marně jsme se toho hajzla pokoušeli setřást.. 😊

V Rakovníku na čůrací pauze bandu dohnal opozdilec Kráťa, a po nezbytném doplnění energie v podobě kafíčka, párečku a kokakoličky se mohlo pokračovat směr Jáchymov.

Na poslední zastávce v Kadani jsme se s Kráťou přívítali opět, neboť jsme mu z předchozí pumpy omylem ujeli, ještě než stačil dolejt nádrž. Nálada byla výborná i přes fakt, že nás obsluha považovala za motorkářský gang V2 HANGELS a snažila se nás vykázat z prostor, neb prý děsíme zákazníky. Zadrželi jsme Hani, aby paní pumpařce ukázala tricepsy a raději jsme se vydali opět na cestu.

Hotel Berghof nás přivítal svou rozlehlostí, to je něco jiného než můj domeček z vepřovicových cihel. Osud a nepřítomnost 2 účastníků rozhodl, že budu na pokoji se Spikem což jsem uvítal, protože nechrápe a je vcelku roztomilej. Večerní rozprava proběhla jako standardně a my vyrazili spát.

Samotný příjezd byl velkolepý. Už namotaná cesta směr hotýlek byla total super po křivolakých cestách s perfektním asfaltem. To hýkáním nakonec oceňovali prakticky všichni, proto nás polní tankodrom posledních 250 metrů k hotelu poněkud zaskočil. Naopak Teddy a Šaman jako jediní plyn neubrali, a na svých henlainových GastroSpeciálech (BMWGS) nalítli na dvorek hotelu stylově ve stupačkách a v oblaku prachu. Následovala další objímačka a líbačka s druhou částí osazenstva (Bóbika, Áda, Défa atd.), která již byla včetně Janičky a jejího náklaďáčku na místě přítomna a vzorně před hotelem stavěla slavobránu.

Potom, co se všichni ubytovali ve svých přidělených kójích, po tradiční kecačce u bajků jsme se postupně začali courat do „jídelny“, která byla pro nás již připravena. Pro úplnost je potřeba zmínit, že ti chytří jako třeba Kráťa dokonce na pokoj i utíkali, vědoma si toho, že kdo dřív příjde, ten dřív leží. Boban si naivně myslel, že na Kráťu přišlo sraní, ale teprve po příchodu na patro trpce pochopil, že Kráťa uzmul jedinou single postel a na Bobana zbylo letište, o které se musel dělit s Teddym. No, bylo tam prý v noci teplo :).  

Večeře byla sice jednoduchá, ale chuťově příjemná a výživově dostatečná natolik, aby ti data mladšího roku výroby, i ti, léty ošvihaní matadoři a matadorky nabrali dostatek síly na příští den. Ovšem, aby toho nebylo málo, ještě bylo naší povinností zařídit ohnivou show zapíchnutou do pohárku pro našeho kamaráda Ádu, který zrovna ten den slavil svoje životní jubileum. Sice nám ani nedal líznout, ale s ohledem na jeho požehnaný věk jsme mu to odpustili – koneckonců, i my jednou budeme staří 😉

No, nic se nemá první den přehánět, takže kolem půlnoci se většina dvojic rozběhla na pokoje na večerní prcání – a zbytek gendrově stejných trojic se v dané akustice alespoň pokoušel usnout.

SOBOTA – DEN ZÁVODNÍ

Předpověď pesimistů se tradičně nepotvrdila a ráno nás vítala modrá obloha a sluníčko. Asi není potřeba zdůrazňovat, že ranní budíček v 7.00 v rytmu DJ Fishera a jeho „Stop It“ hosty hotelu Berghof úplně nepotěšil, nicméně z oken tentokráte žádné sklo ani židle nelítalo, což lze hodnotit velice kladně. Organizátory ranního fitness navíc rozradostnilo, že se k ranní rozcvičce na okamžik přidal i personál hotelu, který nám připravoval švédskou snídani, rezzpect. Samozřejmě, když jsme zjistili, že kvůli jejich trsání hladovíme, ihned jsme je za použití hadice s ledovou vodou nahnali zpátky do kuchyně, nicméně to už nás bylo vzhůru dostatek kusů natolik, abychom vzali jídelnu útokem.

Ráno nás kapánek zarazilo, že nejsou vajka a párky, ale co už, po krátkém vzlykání jsme se začli chystat na odjezd.

Ano, s tím se nelze jinak než ztotožnit. Absence párků a míchaných vajíček nezachránila sekaná od večeře, ani fazolový přeliv. Ale jinak bylo z čeho vybírat a nakonec se nažrali statečně i východočeši – Matt si tradičně nabíral zásoby do své modré IKEA tašky, prý „večer bude hlad“, ale byl odchycen majitelkou hotelu a vykázán ze společných prostor. I to se občas stává.

Ráno byl můj morální kodex podroben zkoušce úplatku a prozrazení trasy. Obstál jsem na 1 což nebylo těžké, jelikož výše Spikovy nabídky byla někde na hranici mezi směšná a urážlivá.

Pokud čekáte, že start proběhl kultivovaně, jak se na mnohaleté motorkáře sluší a patří tak se velmi mýlíte. Po krátké rozpravě o trase, byli účastníci poučeni o důležitosti rožku, na lepící pásce pro zjednodušení její aplikace na další motorky.  Vysvětlili jsme si, ukázali jsme si a nechali jsme vyzkoušet nicméně i přes to se záhy ozvalo „sakra já nemůžu najít ten konec“….

Pro hodnocení startu mě napadá výraz ostudné Míšai, instruktor bezpečné jízdy na motorce, urazil hop skokem 2 metry a pak motor scípl. JZD byl asi u něho na kurzu, protože jeho odjezd byl jako přes kopírák.

Zoufalé pokusy některých účastníků získat podvodně s předstihem itinerář trasy, nebo dokonce i GPX souřadnice celého závodu byly skutečně četné a netýkaly se pouze a jen dvorního animátora Spyka. Naštěstí, i přes postupně se zvyšující nabídky úplatků zůstali organizátoři neoblomní, a tak slepou mapu obdrželi všichni najednou přesně na minutu ve stanovený čas naším kartografickým specialistou Fáfou. Je potřeba akcentovat, že pro letošek byla trasa jeho géniem namotaná opět naprosto fenomenálně, i když i zde byla na dráze dlouhé cca 300km schovaná drobná motokrosová vložka, alias „Fáfovo peklo“ (dále v textu).

K samotnému startu lze toliko uvést, že téměř všichni odstartovali vzorně, ačkoli časový interval úplně dodržen nebyl. Kupříkladu Nupacký gang ve složení trojce Ondra, Jura a Roman poněkud nezaznamenali, že se startuje postupně, a po odmávnutí prvního jedince ostatní vystartovali taktéž. No, nevadí. Již zmiňovaný hopskok po startu předvedený JZĎákem je již tradiční, neb to nebylo poprvé, kdy neselhala technika, ale zamotaly se prstíky na spojce. To Spyke zvládl oboje – první zradila technika a jeho Námaha MT10SP málem nenastartovala, následně nám pak šefinstruktor motoškoly předvedl zdarma ukázku toho, „jak se to nemá dělat“. A odstartoval s hopskokem, za který by se ani Šemík s Horymírem nemusel stydět. Wíťas trošku rozkopl Fáfovi itinerář neplánovanou změnou startovního čísla, ale i tento drobný exces byl nakonec vyřešen domluvou a obešel se bez diskvalifikace či penalizace či penetrace. Vyšlo totiž najevo, že změna byla povolená jiným členem organizačního teamu, který ale jaksi génia opomněl o této záležitosti informovat. No, stane se.

Již bylo zmíněno druhým autorem tohoto článku, že většina účastníků skutečně měla zásadní problém s lepící páskou, ačkoli po zkušenostech z let minulých byl na toto téma před zahájením organizátory zajištěn profesionální workshop. Skutečně, odlepit správně „róžek“ je umění hodné mistrů, přesto jsme kupodivu po cestě letos žádné itineráře válet nenašli. Ano, lepící páska totiž skutečně měla sloužit k tomu, aby si závodníci mohli mapu připevnit na nádrž ke snadnějšímu studiu za jízdy. Použití hřebíků se nám i tento rok podařilo všem rozmluvit.

Po chvilce mudrování, jestli tohle máme vážně zapotřebí, jsme na trasu vyrazili i my. Cesty kolem Jáchymova jsou jedním slovem kolosální. Cesta ubíhala jak po másle, sem tam nutná zastávka na celkové vymočení, kterou si Hani nemohla vynachválit, protože prej ta vysoká tráva laškovně lechtá.

Obídek se uskutečnil v jednom pivovaru, který se tak trošku řídil heslem „měl hospodu a chodili mu tam lidi“. Trest v podobě nulového dýška a jedné hvězdy na googlu bude snad dostatečné exemplární.

Ano, volba obědové pauzy se organizačnímu teamu moc nepovedla. Čekací doba na objednané jídlo byla totiž tak dlouhá, že někteří jedinci z pokročilého stádia hladu začali i halucinovat. Kupříkladu Q zvládl dvouhodinový monolog se svým novým kamarádem, motýlem Emanuelem, jsa nadšen, že ho někdo konečně trpělivě poslouchá. To bylo zdokumentováno.

Cestou jsme stihli jednu enduro vložku, jenž bude pro budoucí generace známa jako Fáfovo peklo.

Fáfovo peklo byl úsek dlouhý cca 7 kilometrů a jednalo se o krásnou asfaltovou cestu. Problém byl pouze ten, že asfalt tam byl položen někdy v roce 1919. Což mělo za následek, že tato část cesty posledních 20 let sloužila německé továrně vyrábějící motorky s vrtulí ve znaku jako tajné testovací centrum. Takže když jsme tam jakožto organizační team najeli jako poslední z party na svých supersportech, po prvním km se u nás ozvala prostata. Po druhém kilometru nám začaly vypadávat plomby ze zubů. Po třetím kilometru musela Adler kakat. A tak dále. Do toho nás pořád ve stupačkách předjížděli gangy německých turistů na funglnágl novejch GS1300, což nás nebetyčně sralo. Proto návrat na šotolinovou cestu byl brán jako malý zázrak, a po najetí na okrsku 5té třídy jsme téměř v euforii líbali v kleče vozovku. No, slušný to bylo.

Kolem 5 hodiny se začali účastníci trousit do cíle a my začali připravovat program na večer, jelikož osazenstvo není sice bystré, ale o to více je náročné a maňáskovým divadlem je neuspokojíte.

Návrat na základu byl v cíli řádně odmáván nezletilými smráďaty organizátorů, kteří svědomitě plnili i poslední úkol celé akce spočívající v zadávání kvízové otázky jezdcům v cíli k večernímu vyhodnocení. Výhoda nezletilých byla v jejich důslednosti, neb neměli problém si pro odpovědi dojít i do sprch, či do postelí, kam po dojetí závodu někteří účastníci odpadli (že, Škrobe? 😊). Po protnutí cílové pásky jsme se následně všichni vyvalili před hotelem u motorek a nadšeně se dělili o prožité zážitky. Kupříkladu že má Milda z KTM pomačkané vejce takovým způsobem, že mu Kačka v posteli neřekne jinak než Benedikt. Boban zas hlásil, že Prasoušův FatBob je ve skutečnosti CBR1000RR MY23 po plastický operaci, protože to, jak všechny v klidu stíhal, popíralo zákony fyziky. Toto jeho tvrzení bylo díky Šamanovi i zdokumentováno, takže se nejednalo o blábol malomocného, který se snažil nenápadně odvést pozornost od toho, že mu opět došel někde v lesích benzín. Ještě že HonzaK. má na svý vrtuli pizzabox, do kterého se pohodlně vešla petka s naturalem, čímž mu pro letošek patří oprávněně odznak záchranáře.  Prasouš tahal svoji HD kovadlinu skutečně mocně – kde nestačil asfalt, neměl problém proskočit i příkopem. A ačkoli Bruno stále přemítal nad tím, kolik dovolených v Egyptě by ho stálo pořízení Streetfightera, přesto byl plný zážitků z možnosti se na Prasoušově bombardéru projet. Prasouš (civilním jménem Lukáš) se navíc projevil jako skutečný gentleman, neboť více než hodinu trpělivě nechal Janičku oslovovat ho Prasečák, aniž by jí ublížil.

Následně jsme se postupně začali trousit na pokoje, abychom ze sebe odstranili tuny hmyzu a zformovali obličeje zpět do podoby, co máme na občankách.

Večeře byla nachystána v plné parádě a la švédské stoly, a nezaslouží nic jiného než pochvalu. Pravda, byli jsme poněkud zaskočeni, že v rohu společenské místnosti, která pro nás byla přichystána, sedí nějaké německé 90ti leté turistky hladově koukající na naše jídlo, ale naštěstí byly brzy odsunuty hlukovou vlnou z teamového JBL party boxu. Možnost zahrát si kulečník nebo stolní fotbálek ještě před zahájením večerního programu byl pro účastníky příjemným kulturním bonusem.

 Jako první přišel na řadu kvíz. Kviz znamenal pád dříve adorovaného Nupackého hrdiny Kráti, který letos na bednu vůbec nedosáhl. Král je mrtev ať žije král. Naopak kvíz přinesl překvapivého vítěze v podobě Spika…což by se dalo nazvat zázrakem. Velmi mě překvapilo, že někteří účastníci šli na příklad dělení zlomkem cestou složitých rovnic a kvantových vírů, ale alespoň možnost souboje o třetí místo jim to vyneslo.

Druhé místo brala, mnohem hezčí Bobkova polovina a to Ali a o třetí příčku se strhl nekompromisní boj v podobě logické hádanky se sirkami. Oba účastníci vařili mozky za mohutného skandování hesel jako „to je jednoduchý“ , „ já už to mám“ , „k čemu je to dobrý“ a podobně. Štěstěna se nakonec přiklonila k Brunovi, ale jen o prsa korejské ženy, protože Roman už mu byl s řešením v patách.

Jako další přišel na řadu medicínský test paměti. Nechci, opravdu nechci se zde rozepisovat o výsledcích.

V tomto testu zvítězil opět Spyke pro něhož začalo být sbírání cen spíše danajským darem, protože začal řešit, jak to všechno pobere.

K tomu se toliko hodí uvést, že kvíz byl letos skutečně velice zajímavý a rozhodně ne jednoduchý, neboť mnoho otázek bylo převzato z učebnic pro 3tí třídy základních škol. Pro příští rok jsme se ale rozhodli zaměřit se skutečně více na otázky týkající se motorismu, nikoli proto, že by nám bylo líto Kráti a jeho letošního vědomostního selhání, ale proto, že i běžné dopravní značky v kvízu dělaly některým jedincům poněkud problémy. Navíc, maje konečně v teamu certifikovaného instruktora autoškoly se dá předpokládat, že kvíz pro rok 2026 by mohl být i skutečně poučný. Ostatně, není nad to vědět, jak dlouhá může být střešní anténa nákladního vozu, to je bez debat.

Tentokráte však musíme všechny účastníky pochválit, protože se nepodařilo odhalit žádného podvodníka. Pravda, Wíťas občas nenápadně mrknul na Janičku, jestli by třebas nepomohla z odpovědí, ale i tento pokus byl zachycen ostražitými nezletilci zastávající funkci dozorce. Naproti tomu i HonzaK obvykle hrdě hlásající odpovědi nahlas zdvořile mlčel a pečlivě vypisoval odpovědi doufající v pohárek. No, snad to vyjde příště.

Tedy ještě jednou veliká gratulace Spykovi za 1. místo, Brunovi za 2. místo a Romanovi za 3. místo!! Borci!!

Jako poslední hřeb večera přišla na řadu fyzicky náročná soutěž postřehu. Úkolem bylo, zaplácnout světlo, když se rozsvítí. My jako pořadatelé jsme nechali volnou ruku rozhodnutí, jestli chtějí soutěžící klečet, sedět nebo stát. Jenže, jak už to bývá, na kamaráda tady nenarazíš a tak Bruno přišel s pádným argumentem, že v návodu píšó, že se to dělá v tzv. planku a musí se střídat ruce. Což přesunulo tuto hru, z kategorie hobby do kategorie profesionálové. A v této chvíli přestal dávat svět smysl, protože vítězem se ve společnosti naturálů jako Bruno, JZD, Prasouš, Kráťa nebo Wíťas stal nenápadný chlapec z konce startovního pole, jehož postava rozhodně etalonem řeckého atleta není. Ano, tušíte správně první místo bral Spyke.

Tímto musíme veřejně pochválit guru Bruna, protože jeho nápad zapůjčit na akci reakční světla BLAZEPOD byl absolutně geniální. Jedná se o plácanou, kdy cílem je 6 různých světel vždy praštit když se rozsvítí, a to na čas.

Jak již bylo nastíněno výše, ze srandy se nakonec stal regulerní závod, do kterého se postupně hecli nedobrovolně téměř všichni. Výjimku tvořili pouze hendikepovaní, a srabi 😊

Souboj naturálů byl napínavý i proto, že kupříkladu do semifinále se probojval i jeden nezletilý, který s Prasoušem prohrál velice těsně, neb měl kratší ruce. Druhé místo získal za famózní výkon JZD, ale pro vítězství si přišel nečekaný vítěz Spike, který by v tuningovém slangu zasloužil novou přezdívku „Sleeper“.

Následně si své reflexy ještě poměřili Milda s Jurou, nebo i třebas Janička. A rozhodně se za své výkony nikdo nemusí stydět, klobouk dolů.

Párty nakonec probíhala prý až do rána, kdy zejména osazenstvo Bobika, Áda, Škrob a Défa si dokázali sobotní večer užít jak se patří. A o tom to je!

NEDĚLE – ODJEZD A GOOD BYE

Nedělní snídaně příjemně potěšila, nicméně párečky pořád ještě chyběly, stejně tak jako míchaná vajíčka. Na druhou stranu, překvapil připravený guláš z předchozí večeře, který některým bukanýrům docela bodnul pro probdělé noci. Následovalo balení, poslední kakání a v 11h hromadný odjezd směr Praha (Brno).

Cesta byla namotána opět naším GPS géniem, nicméně trošku jsme zakufrovali za Varama, takže cesta směr na Plzeň byla až moc po rovině. Sice došlo k pokusu Wíťase a Fáfy trasu trošku přeplánovat, ale nepovedl se transfer s iPhonu na android, kdy se dvacet minut plánovaní během přeposlání někomu, kdo má držák na řídítkách, poněkud ztratilo 😊)) No, alespoň Wíťas pochopil, že držák mobilu na bajku není zas až taková blbost, jak by se mohlo zdát, a ještě po cestě jsme teda doobjednávali na jeho strýcfajtra SP-Connect 😉 Čím blíže jsme se blížili ku Praze, tím docházelo postupně k odlepování jednotlivých účastníků, kteří si to začali štrádovat směr domov. V Rožmitále jsme se proto naposledy obejmuli s Mattem doufajíc, že se letos zvládneme ještě společně alespoň párkrát projet. Trocha adrenalinu v podání nějakýho místního debila netušíc, že provokuje svými wheeliesy skupinu ostřílených borců byla taková třešnička na závěr, kterou jsme ale ustáli bez zbytečný bitky. Ve větším počtu jsme pak ještě zabrousili na oběd do Srdcovky v Dobříši, kde jsme si pořádně nacpali pupky luxusním žrasem. Přestože jsme si vědomi toho, že Spike je relativně známá celebrita v celé republice, poněkud nás překvapilo, když po vstupu do restaurace se k němu rozběhlo nějaké cizí dítě se slovy „tatííííí“. No, naštěstí to opravdu bylo jeho dítě, jednalo se o neplánovanou náhodu, uff. A pak už jen papá a čaučau, a se slzou v oku dojezd domů.

Díky všem za super vikend a spoustu zážitků, které nám zůstanou navždy (i když test kvality paměti účastníků hovoři jinak)

EPILOG

Závěrem bychom rádi ještě vypíchli jednotlivé účastníky zájezdu, protože letošní ročník byl skutečně opravdu povedený:

Ádovi ještě jednou veliká gratulace k jubileu a snad budeme mít možnost ještě pár oslav společně prožít;

Boban snad do příště zvolí jako vhodné zavazadlo kanystr, aby eliminoval neplánované odstávky motocyklu.

Bobika byl letos příjemně vyklidněný, a na pohodu. Tentokrát měl i kliku v tom, že díky své chytřejší polovičce Ali dokonce získal i cenu! Super

Bruno nejen že zajistil zmiňovanou pleskačku, ale zároveň i dodal mnoho cen do soutěží, za což mu letí velikej dík. A samozřejmě držíme palce s těma Egyptama! 😉))

Défa s Lenkou na příští rok přislíbili dovést večerní zábavu k dokonalosti vlastním tanečním vystoupením. Tak na to se ovšem ultra těšíme!!

Fáfovi a jeho vnitřnímu géniu patří veliký dík za opět fantasticky namotanou trasu, kterou si určitě letos ještě musíme zopakovat.

Honza K. určitě ocenil pojezd v rámci tréninku na svůj nadcházející měsíční trip po severu Evropy. Je vidět, že mu S1000XR náramně sedne. A ještě zvládne zachraňovat kamarády, kteří špatně odhadují benzínovou spotřebu svých ohnivých ořů. Rezzpect!

Jura ovládá svého Horneta bravurně, že si o tom začínají špitat už i v Tokiu. Máme info od Bobana, že lepšího parťáka není snadný najít, a to je dobře!

JZD tentokrát přijel opět na jiném stroji, a i když zpočátku trochu nadával, že je jeho CBR1000RR poněkud nepohodlný, nakonec dal celej víkend na pohodu.

Kráťa patří mezi etalony jarních zajížděk. Skvělá forma, parádní bajk. Takhle to má vypadat! Navíc nezletilci doteď velebí Kráťu za jeho velkorysost při vybírání příspěvků na sladkosti 😉

Milda pro letošek využil nabídky dvojsicu od Stepose, a na zajížďku dorazil s KTM Superduke 1390. Sice ho to stálo varlata, ale jinak prej dobrý. Poklona patří Kačce za to, že víkend na tom záchodovým prkýnku, co ma KTM vzadu dala bez problémů.

Ondra letos bez karambolu, a to je důležitý! Každopádně, nějak jsme postřehli, že šilhá po drapácích..? Tak uvidíme na přesrok, jestli třeba nepřibyde nějakej ten GastroSpecial od BMW 😉

Prasouš jako nová tvář v partě rozhodně nezklamal a pevně věříme, že ani my jeho moc od další účasti neodradili. Prima parťák s ostruhama, a my jen s ohledem na jeho racing historii doufáme, že harleje fakt nevymění, protože to bysme pak byli všichni v prdeli 😀 A navíc, dyk ten Streetfighter není vůbec pěknej, že ne…😊)

Roman je už se svým Zedem srostlej a šlape jim to spolu. Po tom, co ale viděl možnosti HD v rukou někoho, kdo to má v paži, tak bůhví, jestli na příště nezváží účast taky na železu z Milwaukee – no, uvidíme 😉 A ještě jednou veliká gratulace za krásné 3tí místo!!

Spike trochu zklamal, že na zajížďku přijel na lehko a nezvládnul si na záda připnout ještě mixážní pult a harfu.. Ani vybitá baterie u bajku mu  v účasti nakonec nezabránila a co víc, ještě ten prevít všechno vyhrál (jako fakt VŠECHNO!!) Smekáme! 😉)

Šamanovi patří veliká pochvala za videodokumentaci z pojezdu, kdy dokázal ještě za jízdy z řídítek sdílet jednotlivé události on-line, takže jsme nepřišli téměř o žádnou prdel, i když jsme byli ve většině případů desítky kilometrů od sebe.

Škrob dorazil v pátek jako poslední, takže se mu sežrala večeře. Příště doporučujeme dochvilnost! 😊

Teddy letos přijel poprvé na svém GS stroji a moooc mu to slušelo. Doteď nevíme, jak byl úspěšný v mrkání na servírku, od které si neustále objednával oříšky, ale kamarádi na něj naprášili, že oříšky nezaplatil a útratu za něj museli uhradit oni. Zřejmě se mělo jednat o pomstu spolubydlícím, kteří mu prý zaprděli pokoj, no bůhví kde leží pravda 😊

Wíťas si s náma letos odbyl premiéru a pevně věříme, že se mu společný víkend líbil. Ostatně, spokojeně předl když jsme v sobotu večer kecali o trase a už teď jsme dohodnuti, že jí letos musíme prubnout ještě jednou, tak snad dobrý. Kluci si ho taky moc chválili a zejména jeho wheeliesa nebo čisté průjezdy apexů s kolenem na zemi prý bylo potěšením sledovat. Za organizační team ještě chválíme jeho dámský doprovod, neboť Janička se postarala jak o péči nezletilců, tak i o transport materiálu a organizační výpomoc, bez které bychom to nedali! Takže děkujeme!

Matta, Qbi-Ce a Hani (Adlera) ze závěrečných titulků vynecháváme, neb psát o vlastní dokonalosti a kráse je věc nadbytečná, to jistě všichni víte.

Takže ještě jednou všem moc díky za účast, a nebudeme si nic nalhávat – už teď se těšíme na příští rok, V2M 2026!!

Zdar!

Text: Monsieur Matt
Edit: Q
Photos: team V-2.cz