O weekendu 12. – 14. 6 2020 se kdesi na Vysočině pořádala akce od českého FABER zastoupení Aprilie zvaná WHAT THE FUN RIDE! (zkráceně poněkud vulgárního znění WTF-R). A protože se jednalo o událost, na který jsme premiérově již loni s Kráťou jakožto fandové značky pochopitelně nechyběli (triko zdarma je dostačující motivace pro to někam se nacpat, žeano), slovo dalo slovo a rozhodli jsme se infiltrovat tuto společenskou událost i pro tentokráte.

Z časových důvodů jsme se tentokrát oba rozhodli účastnit se jenom sobotního odpoledního programu, což byl ale beztak plánovaný zlatý hřeb celého weekendu s tím, že odpoledne pokecáme s místníma pacientama a pak si dáme večerní ventil mezi mraky zpátky do Práglu. Tím bych rád podotknul, že předpověď počasí tradičně hlásila Saigon (myšleno pochopitelně hovna s hákama) na oba dny, ale jak již bylo zmíněno – i pro letošek se na účastníky po příjezdu mávalo voňavým tričkem grátis, takže nějaká ta kapka vody za kvalitní pyžamový dres nás skaláky nemohla rozhodně odradit.

Cesta z Práglu až do místa konání, tj. k hotelu Orea Resort Děvět Skal kdesi na pomezí Vysočiny a Ukrajiny probíhala vcelku standardně – nejprve jsme ukázkově setřásli nebohou účastnici humpoleckého Ducati srazu zápasící s buzolou na benzínce („.. klidně pojeď s náma, my tě tam dovedeme..“) náhlým odbočením, na které bohužel již nestihla reagovat a místo do Humpolce jela do Tábora. No a pak už nás jen čeká jedno podání vysvětlení na MÚ Světlá nad Sázavou, páč i v sobotu ráno bývají obecní zřízenci (vesnice Mrzkovice) překvapivě aktivní a s nadšeným hýkáním stavějí každé vozidlo překračující kilometrově číslici, kterou mají vyškrabanou na palubce svýho dvoubarevnýho Yetiho. Že se na pokec s orgánem autor tohoto článku, který si samozřejmě přeje zůstat v anonymitě, profesně docela těší, asi nemá cenu příliš komentovat, páč to všichni víme 😊

Nakonec dojezd klapnul na čas, respektive s předstihem, že i na obídek času bylo dost. Jinak složení aprilácké skvadry zůstalo pro letošek nezměněno, nově se tam objevil např. Petr z K2moto, lídrem pojezdu zůstali kluci z časáku Motocykl, tzn. Petr Slezák a David Bodlák. Vtipný bylo, že s Petrem S. jsme se zdravili téměř jako staří známí (S Peťou z K2 moto JSME staří známí!!, pozn. aut.), naproti tomu David roztál až odpoledne u pivka, a to i přes fakt, že jsme spolu tři dny předtím sdíleli intimní okamžiky při testování Streetfightera v Mostu (intimní – David mi nevědomky a s brutálně chladným výrazem na pitlane předával mašinu, kdy sedačka byla pořád ještě vlhká – existuje video!! 😊)))

O tom, jak to přímo na místě vypadalo asi nemá cenu moc psát, stačí se podívat na fotky – karbony, zlato, drahý nápisy, nejlepší soundsystémy atd, prostě bylo na co se koukat.

Jinak k té spanilé jízdě – počáteční organizační srandičky, kdy se moc nevědělo, kdo s kým, kam a jak rychle, se to nakonec pěkně srovnalo a užili jsme si to. Samozřejmě přilepit se na prdel lídrovi skupiny je základ, snad není potřeba zdůrazňovat (sorry kluci 😉). Za nás asi největší zážitek přejezd 13ti Tuon a RSVček přes lávku pro pěší (vůdce zradila papírová navigace), kdy zejména vodáci na raftech moc nechápali, co se jim to děje nad hlavama 😊 Škoda jen, že trasa byla letos zvolena hodně po rovinách, takže loňský kolínkový zlobení se bohužel nekonalo. Zpestřením tak zůstávali snad jen někteří jedinci vysedávající ve stylu motoGP při rychlostech, kdy hrozil reálně pád pro pomalost. Zvláštní pozornost ovšem delší dobu budil občan jedoucí na Dorsoduru 750 trpící zřejmě nějakou pokročilejší formou demence, neboť na rovinkách (při rychlosti 40km/h) se vlnil jak Bejby z Hříšnýho tance a nepravidelný záškuby jeho pravýho zápěstí nakonec bajk utýraly, že mu přestal fungovat otáčkoměr – nepochopili jsme..:-/ Pozdější hoňka mezi bleskama a chcancem byla naopak osvěžujícím zpestřením, to samý pak zkouška trakce na vlhkých úsecích v podání našeho Vůdce smečky, moc pěkný 😊

Suma sumárum – návštěva týhle akce stála za to i přes fakt, že sem tam trochu sprchlo a sjetej je hlavně prostředek gumy. Atmosféra byla příjemná, lidi od Aprilie jakbysmet, takže osobně moc nechápeme, proč samotná účast nebyla valná a jednalo se v podstatě o dost komorní záležitost. Loni bylo subjektivně přítomno mašin víc, letos se prej hodně srabíků zaleklo předpovědi počasí, případně nedostali opušťák od domin a štěňat, což je veliká škoda. Ono organizovat něco takovýho není úplně sranda a jsme rádi, že zrovna Aprilia na svoje zákazníky a fanoušky značky nekašle.

Takže už teď se těšíme na příští WTFR 2021, to je bez debat 😉!!

Text: El Inkognito 1
Revize: El Inkognito 2
Photo: FB, Aprilia etc.